THE FIALKY slaví patnáct let své existence a energie a nápady jim stále nechybí. Z rozhovoru se zpěvákem a kytaristou Kečupem se ostatně ani není čemu divit. Soudě dle jeho odpovědí je jasné, že v kapele funguje ta správná chemie, díky níž se dostavují úspěchy a uznání.

Už je to patnáct let, co se dali THE FIALKY dohromady. Za tu dobu jste se dostali do povědomí mnoha posluchačů. Je něco, co ve vaší kariéře považujete za největší úspěch?

Největší úspěch je samozřejmě to, že jsme v kapele kamarádi a že to takhle je už patnáct let! Máme pořád strašně rádi punk rock, pijeme drinky a těšíme se na hraní!

A je naopak něco, co byste dneska udělali jinak?

Určitě název. Už od začátku se mi moc nezdál, byl málo punkovej, ale už se to nedalo změnit. Vždycky mně a klukům z kapely přišlo, že by to byla škoda, když už je dobře zavedenej, což se mi zdálo třeba už po pár měsících od založení skupiny, kdy jsme ještě neměli žádný koncert. Ale ne, dělám si trochu srandu. Jsou i horší názvy a tohle je taková blbost, že si to zapamatuje hned každej. Naštěstí je to tak, že ty slova časem přestanou mít svůj význam a představíš si pod tím názvem písničky a tváře kapely. Třeba kdyby se kapela jmenovala Bunda? No z ní to blbě, protože taková není, ale Kabát, taky oblečení na zimu, to všem přijde jako název hned v pohodě. Takže asi tak. A nakonec v zahraničí tvrdíme, že to v ČR znamená monokl a to už je punkový a drsný až až.

Narážím na to, že hned čtyři skladby (všechny z alba „Šance“) jsou na vaší bestofce nově nahrané. Z jakého důvodu a proč právě ony?

Ano, je to tak. To je z toho důvodu, že album „Šance“ vzniklo v době, kdy jsem musel ze zdravotních důvodů přestat zpívat a zpěvu se ujal Tom, což byl rozhodně krok kupředu, protože zpívá skvěle, ale díky tomu se pak všechny písničky nahrály dost pomalu, protože je bubeník a asi se bál že se mu tam nevejde text. Nebo to možná bylo úplně jinak, ale pomalejší to je. Celá ta deska byla nejdřív hrozně zatracovaná a dneska jsou z toho naše největší hity. Přišlo nám to prostě důležitý tyhle písničky znovu přehrát, aby se přiblížily koncertní náladě a rychlosti a tomu jak měly původně znít. A taky je to teď lepší, víc punkový! Na prvním albu jsem ještě zpíval já a má zvláštní náladu, takže to sem přehrávat nechtěl a ostatní alba potom už jsou podle našich představ.

Kdo vlastně vybíral seznam skladeb, které se na bestofce vyskytnou? Bylo více variant?

To bylo docela jednoduchý, zařadili se prostě písničky z aktuálního playlistu, který nejdéle a rádi hrajeme. A tím že LP deska má určitý formát tak se vybralo čtrnáct věcí, aby nepřesáhly její délku a vešly se tam. A pak se taky ladilo, aby to šlo hezky k sobě. Myslím, že to zásadní tam je a novinky (pozn. pět nových bonusových skladeb z EP „Stínadla“) k tomu si myslím hezky pasují.

Co mi přijde neuvěřitelné, je vaše energie. Vypadá to, jako byste ji měli na rozdávání. Funguje to opravdu takhle i ve studiu? Nebo jsou také dny, kdy nadšení prostě odejde?

V kapele se často hašteříme, ale rozhádaní, nebo nedej bože na rozpad jsme nebyli nikdy. Známe se už strašně dlouho, vlastně od základky a jsme pořád spolu, takže přesně kolikrát víme, jak kdo bude reagovat a jak co udělá, což je často fakt sranda. Ve studiu to funguje tak, že každej nahraje svůj part a nápady do každý písničky a já to pak celý zkoriguju z titulu autora hudby a textu – podle toho jak jsem to měl v hlavě. Tom pak dohlíží, abych moc neulítl a neudělal tam se zvukařem Balcem hovadiny, který se do těch písniček nehodí. U mixu to vždycky řešíme hodně, posloucháme to celá kapela a často se stane, že na poslední chvíli ještě něco změníme nebo upravíme. Rozhodně to s námi není jednoduchý a někdy fakt trvá, než se dohodneme. Teď jsme třeba točili písničku od PLEXIS na jejich tribute album a zaboha jsme se nemohli dohodnout, jestli má být v sólu zvuk centrifugy nebo ne. Poslali jsme nakonec klukům obě verze, ať si vyberou no.

Opravdu se za tu dobu nestalo, že by kapela byla těsně před rozpadem?

Ne, to nikdy, snad jen když jsem nemohl zpívat v roce 2008, tak jsem se toho bál, ale bubeník Tom hned řekl, že to zvládne za mě a jelo se dál. Co bychom dělali o víkendech, ty vole?

K bestofce jste ještě vydali EP „Stínadla“. Mohl bys ho v krátkosti popsat? Myslím, že taková „Stejná píseň“ aspiruje na další velký hit …

Jé, díky! Mně se ta písnička taky moc líbí, měl jsem ten refrén už tak rok napsaný, ale nevěděl jsem, jak dopsat text a pak to najednou bylo a dopadlo to docela slušně. Tom s Greenem to hlavně parádně zpívají. Hráli jsme to zatím dvakrát na výročních koncertech a lidem se to líbilo. A pak si myslím, že Robertovi se fakt povedl klip, který tu písničku pěkně podpořil. Určitě je to náš nejlepší. Hned od začátku jsem věděl, že tam musí bejt Jenda Peterka. Tak trochu jsem tu pecku totiž složil o něm a bylo to boží! On je fakt super, žádný problém, je ochotný a je s ním sranda! Už od roku 2009 nám hraje po vybraných koncertech jako DJ, takže ta volba byla prostě jasná. Plus je tam super punkovej podnik Buben a Rafan a jeho obchod tam taky nesmí chybět, když tam Otík chodí každou chvíli na kérky. Další písničky podle mě taky nedopadly špatně a byla to sranda je nahrávat, hlavně cover WHITE RIOT, který vznikl naprosto spontánně ve dvacetiminutové pauze ve studiu a za patnáct minut byl nahranej.

V pátek 20. 3. 2015 proběhla oslava vaší patnáctileté existence. Jak to všechno dopadlo?

Myslím, že jsme to oslavili opravdu důstojně. Lidi na podiu, párty, bordel a spousta kamarádů, které jsme třeba i dlouho neviděli. Bylo to fakt pěkný.

Co teď? Čeká vás nějaké turné, nebo přijde na řadu skládání nových skladeb a vydání nového CD?

My jsme vlastně teď celý duben na turné s E!Ečkama a podle toho, jak proběhla únorová část, to bude masakr. Určitě dorazte! Žádné nové skladby teď neplánujeme a myslím, že minimálně rok nic nebude, ale když mě něco napadne tak si to zapíšu a třeba toho za dva roky bude dost na desku. Celá kapela jsme se shodli, že příště by to měla být celá řadovka, ne EP s pěti až šesti písničkami, ale klasiky – třináct až čtrnáct nových věcí jako regulérní řadové album. Tak snad se to povede – uvidíme. Nebo – uvidíte.

Sestava: Kečup – kytara, zpěv, Ota- basa, Tom – bicí, zpěv, Green – zpěv, kytara