Bandstory

Nenaplněné obavy ze zhroucení počítačových systémů po roce 2000, ani příprava na spuštění prvního bloku jaderné elektrárny Temelín, nebo chystaný odpor proti zasedání Mezinárodního měnového fondu, který se měl ten rok konat v Praze, nebyly událostmi, které spustily příběh punkové kapely The Fialky.

Ten začal o několik let dříve, když Kečupovi zkřížil cestu punkrock. Dodnes používanou přezdívku dostal už v deseti letech, kdy docházel, společně s druhým zakládajícím členem Fialek Otou, do Modřanského turistického oddílu. Tam, krom získání přezdívky, která byla kvůli velmi častému křestnímu jménu Honza nutná a vznikla díky nádobě na kečup, kterou používal místo čutory, získal i základní přehled o rockové hudbě. Krom stejného oddílu sdíleli Ota i Kečup ještě společnou lavici na základní škole. V té době na druhé straně Prahy v Horních Počernicích seděli další dva kluci také ve stejné školní lavici a ti postupně kapelu doplnili. Byl to Tom, hrající ve Fialkách od října 2002 a Marcel Green, naskakující do kapely v roce 2008.

Založení kapely nastartovaly hlavně pražské punkové koncerty, které Kečup i Ota navštěvovali v průběhu let 1998 a 1999. V té době zvládli vidět všechny zásadní punkové kapely vystupující v Praze. Nejdůležitější pak byli koncerty v Kulturním domě na Opatově, které pořádala toho času velice populární skupina Jaksi Taksi. Ta hrála tvorbu z tehdy aktuálních desek Uvěř a zaplať a Na běžícím pásu a na akce s i zvala takové pecky, jako N.V.Ú. (ti právě vydali své asi nejlepší album Čáry máry fuck), Čertůf punk nebo Šanov 1. Kromě Opatova pak frčel klub Mlejn na Stodůlkách, kde hrálo Totální nasazení, V.T. Marvin a v budoucnu pro Fialky zásadní Zóna A. Mimo toho se konal v létě jediný opravdový punk festival pojmenovaný „Anti(society)fest“ (nejdříve v Trutnově – následně ve Svojšicích), po kterém se z vás prostě přes víkend punker stal nebo už jste nikdy nikam na žádnou akci tohoto žánru jet nechtěli.

Poslední kapkou bylo, že ve vedlejším vchodu Otova paneláku vznikla punková kapela Plevel, složená ze dvou, o něco starších, modřanských (Modřany jsou pražské sídliště, kde vyrůstali Ota a Kečup) punkerů. Hráli v obsazení kytara a bicí a mastili z pohledu přihlížejících teenagerů naprosto úžasný punk. Ten sice postrádal texty, protože se jednalo o čistě instrumentální záležitost, ale nechyběla mu nasranost a myšlenky. Ty byly předávány prohlášeními v pauzách mezi hraním, kdy bylo například vysvětleno, že skupina N.V.Ú. už je na hovno, protože mají na poslední desce písničku Baby Baby (později bylo zjištěno, že se jedná o předělávku skladby anglických punkových veteránů The Vibrators, kteří jsou dodnes pro The Fialky jednou z nejoblíbenějších kapel a často zdůrazňovanou inspirací). Kapela Plevel takto hrála asi jen jeden rok, po kterém se rozpadla, protože kluci zkoušeli vedle hraní bohužel i drogy. Po jejich rozpadu tak zbyly bubny (jen kopák a rytmičák v šíleném stavu), které se staly prvním nástrojem Fialek.

Den založení je oficiálně stanoven na dvacáté první výročí úmrtí Sida Viciouse 2. 2. 2000, kdy Kečup s Liborem a Márou (a Otou) zakládají punkovou kapelu. Bystří čtenáři si jistě všimli Oty v závorce. Věc se má tak, že zakládající člen Libor, který byl víc nesmělý než Mára a mnohem víc než Kečup, prohlásil, že bude hrát na bicí. Nikdo z nich na žádný nástroj neuměl hrát a nikdy se o to nesnažil, takže nástroje se rozdělili podle toho, kdo kde chtěl stát na podiu. Po týdnu Libor z kapely odešel s tím, že se chce na bicí nejdříve začít učit hrát (nikdy se z něj bubeník nestal…). Ota naopak po týdnu přišel s tím, že se chce ke kapele přidat a opravdovost svého rozhodnutí doložil tím, že si koupil jako první z kapely kytaru a malé třicetiwattové kombo. Tím je tedy Ota právoplatně považován za zakládajícího člena. Společně pak s Kečupem zakoupili větší, po domácku vyrobený zesilovač, který se vyznačoval hlavně tím, že jako pojistka v něm fungovala žárovka. Ta se nejprve rozzářila a pak praskla, když se na zesilovač hrálo moc. Sestavu pak doplnil spolužák Miky, který zasedl k „bicím“ po Plevelu.

Zkušebnou se stal sklep modřanské restaurace Berounka (nazývané též Karkulka), kam členové kapely v té době chodili takřka denně na pivo. Hospodský zdejší sklep nijak nevyužíval a přišlo mu asi lepší uklidit pankáče tam, než je nechat obtěžovat svým vzhledem štamgasty. Útrata i tak zůstávala stejná, protože do sklepa si vždy nechávali nosit hodně piv. Celý rok pak strávili hlavně pilováním image a marným učením se zahrát cokoliv na přidělené nástroje. Z hrstky objevených akordů se hned skládali první písně, které byly přehrávány pár kamarádům, navštěvujícím takzvané veřejné zkoušky. Zásadním se pak stal název skupiny, který je tak bláznivý, že si ho každý hned zapamatoval a z toho důvodu ho už nikdy nešlo změnit. Ostatně, hledání názvu byla jediná aktivita, kterou se kapela během prvního měsíce fungování zabývala. Z hromady názvů nakonec zbyly jen tři – Pan Krbec (psalo by se tehdy asi PunKrbec), Punk Floyd (nikdo netušil, že tou dobou to samé někoho napadlo v nějakém Zábřehu) a Fialky. Dnes už se vůbec neví, kdo to navrhl a co ho k tomu vedlo. Později byl sice název samotnou skupinou obhajován vymyšleným tvrzením, že vonět k fialkám znamená čichat lepidlo (podle jedné z prvních písní Ramones), ale tomu šlo jen těžko uvěřit. Kečup to komentoval slovy, že jestli se kapela bude jmenovat takhle hrozně, tak to může být rovnou The Fialky a název byl na světě. Po půl roce přestali ve sklepě restaurace Berounka kapelu trpět a tak se stěhovala do klubovny Modřanského turistického oddílu. Zde dostala azyl až do příchodu Toma a následně se přesídlila do Horních Počernic. Ota The Fialky na krátký čas opouští, a tak je první prosincový koncert v komunitním centru Krok v Modřanech odehrán bez něj. Skupina vystoupení zvládla celkem hladce. Jediná věc, která je opravdu nepříjemně zaskočila, byla, že klub byl nealkoholický. Vystoupení samotné bylo především nepochopené a většina z deseti návštěvníků nevydržela do konce. Tento první koncert byl odehrán v sestavě Kečup: kytara zpěv, Mára: basa, Miky: bicí a Karel: zpěv. Karel s Fialkami absolvoval dvě zkoušky, úspěch psychicky nevydržel a hned po koncertě skončil. Nezmizel ale úplně, později se stal zásadní nehrající posilou kapely a je s ním spojena řada neuvěřitelných historek. Kromě dalších díkybohu zapomenutých skladeb zde zazněl i velký hit kapely, nazvaný Hovno, který se pak objevil i na první demo-nahrávce a byl také naštěstí časem zapomenut.

Internet byl v plenkách. Stejné to bylo i s mobilními telefony. Rok předtím sice do lokálního trhu vstoupil třetí operátor, to ale zatím hovory ani SMS moc nezlevnilo.

Když chtěli The Fialky domluvit další koncert, nezbývalo jim nic jiného, než znovu oslovit nealkoholické komunitní centrum Krok. Sice se zde při své premiéře necítili dobře, ale neměli žádné kontakty. Vznikla známá Wikipedie, ale jinak na internetu nebylo k nalezení skoro nic, nebo se prostě nevědělo, co hledat. A co bylo důležité, koncert se musel konat v docházkové vzdálenosti, auto totiž ještě dlouho neměli. Na každý pád se ale Fialky poučili a nenechali nic náhodě. Na krásných, kopírovaných plakátech, vlastnoručně rozlepených po Modřanech, stálo: „Doneste si vlastní alkohol“. Nápis fungoval na sto procent, horší ale bylo, jak to celé dopadlo. Konzumaci donesených zásob ještě korunovala ukradená cedule „Prodejna lihovin 200 metrů“, s nasprejovaným tehdejším logem kapely, písmeny TF. Koncert sice proběhl, ale hned po jeho skočení byl Kečupovi provozovatelem sdělen doživotní zákaz jakékoliv budoucí produkce na tomto místě.

Další hraní se tak přesouvá o kus dál do restaurace Na Želivce. Zde proběhne několik koncertů po boku kapely Nauzea, což není nic jiného než předzvěst pozdějších Nežfaleš v osobě zpěváka a textaře Radka Šedivého. Ten se pravidelně od té doby scházel s Kečupem v modřanské hospodě Labe, kde si navzájem vysvětlovali obrovské plány svých kapel a společně se tak hecovali do dalších činností. Do září se odehrálo ještě několik vystoupení na obskurních místech, kde nevadil naprosto špatný punk. Byl to například squat Papírna v Holešovicích, Klub Malaché, Klamovka nebo Bažina bar v Komořanech. Po těchto akcích se kapela na dva měsíce odmlčuje a s budoucností to nevypadá moc růžově. Nelibě to nesou především Ota a Mára, kteří na inzerát vyhledávají Toma a dávají první zkoušku v pro kapelu legendární garáži u Tomových rodičů. Po dvou setkáních je pak povolán Kečup, který má jen jedinou podmínku, a sice že se bude nadále fungovat pod stejným názvem. Už se mu totiž název po osmi vystoupeních, které navštívilo dohromady asi sto lidí, zdál dobře zavedený. Jako pátý pankáč do sestavy pak byl, tentokrát jako zpěvák, přidán Miky (dříve bubeník) a tím se obsazení skupiny do prosince následujícího roku ustaluje. Dále stojí za zmínku koncert v klubu Uzi, po kterém skupina získá značné sebevědomí v porovnání s konkurencí. Ostatní kapely využívaly automatického bubeníka, který byl na zbytek jejich nerytmicky hrajících sestav až moc přesný a Fialkám se s živým bubeníkem Tomem dařilo tempo kazit víceméně současně. A proč nezmínit ještě jeden koncert s tehdy mladou hvězdnou kapelou 2v1, ve které působil Krlesh (Queens of Everything, Flaming Cocks, Discoballs, Worldhood). Tam Fialky poprvé opravdu ve velkém kouří trávu, což má katastrofální vliv na vystoupení. Po něm se pak stanou dvě věci: 2v1 prohlásí, že Fialky jsou nejhorší kapela, jakou kdy viděli a Fialky už pak nikdy nehulí. Tedy až do okamžiku, než skupinu doplní Marcel Green, toho času hrající v punkové kapele MHD.

Kromě toho, že Antifest byl ten rok poprvé ve Svojšicích (kapela pravidelně na festival jezdila jako platící návštěvníci) si rok 2002 si v České republice snad nejde spojit s ničím jiným než s katastrofálními povodněmi, které se dotkly, ať už přímo či nepřímo, téměř celého obyvatelstva. I The Fialky se připojili k vlně solidarity a poprvé vystoupili v KD Mlejn na benefiční akci, i když to nebylo ve velkém sálu, ale na menší improvizované scéně na chodbě.

Do Mlejnu se v té době nepřetržitě chodilo na punkové koncerty a zahrát si tam, to byl neskutečný úspěch. Kromě toho zde Fialky začali budovat novou strategii, kdy se členové skupiny snažili být kromě publika nezapomenutelnými i pro pořadatele. To se projevovalo neustálým pozýváním na panáky, o které pořadatelé nestáli a následnou opilost skupiny, o kterou stáli ještě míň. Výsledkem tedy byl zcela opačný efekt, který místo dalších nabídek na vystoupení přinášel zpravidla jen vyhození z prostoru šatny. Ale i přesto se kapele zdálo, že taktika je to funkční, i když se nikdo neozýval a Kečup nikdy nepřestal věřit, že to je ta správná cesta. Na začátku téhož roku se podařilo navázat přátelství s kapelou Ohlašovna požáru, jejíž členové Kachna a Polík později založí letní festiválek Zelesa, a která Fialky zve na první koncerty mimo Prahu. Ty se odehrály v Sedlčanech, Vysokém Chlumci a v Příbrami, což bylo pro kapelu v tu dobu něco neskutečného. Vysoký Chlumec byl nesmazatelně zapsán do historie jako koncert, při kterém došlo ke krádeži automatu na pistácie. Přístroj se sice ráno nenašel, ale jeho obsah byl nalezen ve spacáku punkera Hrabáka (vydavatele fanzinu Seshit), spícího pod širákem vedle hospody. Vysoký Chlumec už pak nikdy Fialky nepřivítal. Na nabídky mimopražského hraní zareaguje hlavně Ota, když opět jako muž činu zakoupí šedého Trabanta, který se stává prvním vozidlem kapely a znamená velký posun oproti cestování hromadnou dopravou. V Praze Fialky Ohlašovnu požáru na oplátku pozvou na koncerty do klubu Inferno na Palmovce a do Squatu Milada. Ve squatech se tenkrát hrálo zcela běžně, a tak Fialky vystupovali na Papírně, zmíněné Miladě i na Ladronce, kde se před hraním museli složit na koupi benzínu do elektrického agregátu. Koncerty na Miladě byly dohodnuty přes Blanku, kamarádku skupiny, která randila se squatterem. Blanka byla všeobecně známá hlavně svým protestem proti nechuti rodičů zakoupit jí boty „gladiátorky“, a tak natruc nosila v zimě sandály. Kapela svůj styl v té době nazývala „pub-punk“, což se vyznačovalo hlavně nesourodostí skladeb. Díky tomu vznikaly takové paradoxy, kdy jako přídavek The Fialky mizerně hrály dvě převzaté skladby, z nichž první byla Punk‘s Not Dead od Exploited a druhá Růžová zahrada od Iného Kafe. Z dalších koncertů stojí za zmínku vystoupení v KD Opatov společně s PNS (HC z Horních Počernic), nebo U Pedra s Mimo prowoz, ve kterých tehdy drtil kytaru Karlos, později hrající s Jaksi Taksi a s Totálním nasazením. Kromě živého hraní se skupina odhodlala k natočení prvního demosnímku. To proběhlo za necelých osm hodin živého hraní ve zkušebně za účasti zvukaře Standy a jeho vybavení. Standa tenkrát pracoval s Otou a měl vždycky hodně historek o perníku, což dokazoval zastrčením stovkové cigarety do nosu a svou krátkou porevoluční DJ kariérou. Demo mělo do nějaké seriózní nahrávky dost daleko. Jelikož ale znamenalo obrovský posun oproti záznamům zkoušek na vychrchlaný kazeťák, skupinu to neodradilo od úmyslu oslovit několik vydavatelů. Například pražský nezávislý label Black Point v dopise odpověděl, že mají The Fialky kromě nutnosti nalezení vlastního stylu opravdu ještě co dělat. Na konci roku pak odchází Mára i Miky, kteří si při natáčení dema uvědomili, že chtějí hrát úplně něco jiného, než je punk.

Václav Klaus byl poprvé zvolen českým prezidentem, příznačných 77% zúčastněných řeklo v referendu „ano“ vstupu ČR do Evropské unie a na konci roku zajali vojáci USA Saddáma Husajna. Tohle všechno ale opět nechalo trojici kamarádů, která zbyla v kapele The Fialky, celkem chladnou. Sestava Kečup – kytara a zpěv, Ota – basa a vokály a Tom – bicí a vokály přetrvala až do zásadního roku 2006.

Kapela, poučena marnou snahou kolem vydání prvního dema, nahrává rovnou druhé demo CD, nazvané příznačně „…o něco jde!“ a žádného vydavatele neshání. Demo je z jedné poloviny sestavené z nově vzniklých skladeb, z druhé poloviny pak z aktuálních verzí věcí z jedničky. Fialky nikdy neuměli troškařit, takže rovnou napálili megalomanské množství 50 kusů CD a jali se demo distribuovat. Je dobré připomenout, že pálení CD v té době mělo status zabijáka hudby, na druhé straně pak dávalo skvělou šanci začínajícím kapelám předat svou hudbu dál. Kazety byly nešikovné, strašně dlouho se nahrávaly a kvalita záznamu šla s každou další kopií dolů. Fialky také v té době natočili první oficiální videoklip k písni Jízda, ve kterém je k vidění Kečupova závodní Škoda 120, Otovo plivání a Tomův chlebíček na hlavě. Videoklip je následně sestříhán za přítomnosti kapely v bytě zvukaře Standy (nahrával první demo o rok dříve), ve kterém je vše důležité polepeno samolepkou „Zabaveno“ po nedávné návštěvě exekutora. Internet, pro běžného uživatele pořád ještě tak trochu nepochopitelný, s hudbou dosud nekoketoval. I tak ale The Fialky šli s dobou, „webzdarma“ se mohl pyšnit přihlášením jejich stránek, a dokonce se mluvilo o tom, že jednou bude zakoupena i doména CZ. To bylo doprovázeno naprosto neopodstatněným strachem z toho, že by snad někdo mohl kapele tuto doménu zabrat.

Kromě těchto zmíněných aktivit bylo samozřejmě tou nejvíc zásadní koncertování a na tomto poli se událo hned několik důležitých věcí. Jednou z nich byl naprosto neočekávaný, nával radosti vyvolávající telefonát, který měl na svědomí sám Petr Růžička (známý punkový promotér a v pozitivním smyslu český Malcolm McLaren, který se staral například o FPB, Šanov 1, SPS, Zónu A, a později o Spínací špendlík) a pozval kapelu hrát do Teplic na festival v čele s The Vibrators. Ano, opravdu se tak stalo a první vystoupení se zahraniční kapelou absolvovali The Fialky hned s jedním ze svých největších vzorů. Spolupráce ale netrvala nikterak dlouho. Dalším koncertem byla totiž nabídka vystoupit v Modré Vopici s jednou z kapel z jeho stáje, kterou byli, po dobu nefungování SPS, dnes nechvalně známí Squad 96 (Dle Reflexu a AFA později napojeni na Blood And Honour, což tehdy nikdo netušil). Koncert proběhl tak, že ještě před hraním dostali příznivci Squad 96 pokyn vysvětlit pankáčům, že by měli odejít. Hned po tom, co byla vztyčenou pravačkou pozdravena hlavní hvězda, The Fialky rychlým krokem následovali vykázané punkery a tím celá epizoda skončila. Petr Růžička se pak od Squad 96 distancoval a pořádá dál punkové koncerty a podporuje kapely, kvůli oboustrannému nezájmu se ale už další spolupráce s Fialkami nikdy neopakovala. Kromě celé řádky dalších menších koncertů určitě stojí za zmínku první tour kapely, které trvalo dva dny. Kečup začal všechny hraní pojmenovávat „tour“, což bylo vtipné, ale později se to chytlo u kdekoho. Akce, opravdu výstižně nazvaná DebiLOVE Tour, proběhla s novou kapelou Nežfaleš, kterou založil Radek Šedivý (Kečupův kamarád z restaurace Labe v Modřanech) po rozpadu jeho předešlé party Nauzea. Plakáty, vylepené po celém hradeckém okrese, nesly povedeně vykradené logo muzikálu RebeLOVE a během „tour“ si kapely zpestřily život například nočním táborákem pod plynovodem. Fialky také našli nový domov pro pražské koncerty, kterým se stal nově vzniklý klub Cross v Holešovicích. Konečně se tak osvědčila taktika spřátelení se s produkčním klubu, protože Kenzo si kapelu nepřestal pamatovat a Fialky zde dodnes vystupují.

Titul mistra světa v F1 popáté a naposledy vyhrál Michael Schumacher, Putin se stal ruským prezidentem a byla založena sociální síť Facebook. Tu v ČR ještě nikdo neznal a pěkných pár let trvalo, než tam všichni skončili.

Pro českého punkera tak bylo mnohem důležitější, že už před rokem se z dobře fungujícího webu punkmusic.cz, na kterém byl k nalezení jediný aktuální a úplný přehled domácích punkových koncertů, stal magazín Kids And Heroes. Ten rozjelo několik kamarádů z Jablonce nad Nisou. V roce 2004 také vychází na dlouhé roky poslední album Na predaj slovenské Zóny A, kterým jsou The Fialky čím dál tím více hudebně ovlivněni. Týká se to hlavně všudypřítomného uctívání první vlny punkových kapel a pozdějšího připomínání jejich odkazu. Na koncertu v Pardubicích se Fialky setkávají s další slovenskou legendou, kterou je samozřejmě Slobodná Európa. Toto vystoupení se pak nesmazatelně zapsalo do kapelní historie tím, že se skupina seznamuje s Braňem Alexem, který, krom vyprávění neskutečných historek, učí Kečupa a Otu, jak naladit kytaru. Jeho rada spočívala v jednoduchém poznatku ladit před koncertem nástroje vždy o čtvrt tónu výš, aby se po čas hraní struny jemně povolovaly a nemuselo se znovu kroutit knoflíky, což dle Braňa bylo „debilné“.

Kapela v této době také definitivně opouští předešlý nesourodý směr a sound, a chce tvořit jen v duchu kapel z roku 77, což se jí daří jen částečně, především díky omezeným hráčským schopnostem všech členů. O to víc ale dbá na dodržování různých klišé, a tak Kečup i Ota hrají zkoušky uprostřed parného léta v úzkých kalhotách a kožených bundách. Obhajují to tvrzením, že je nutné se zocelit před koncerty, které se přece v jiném outfitu hrát nemůžou. Slobodná Európa si pak kapely všimne natolik, že si Fialky vybírají jako předkapelu pro jejich pražskou zastávku „Tour 25 let chaosu a pakárně na Slovensku“, kde se Kečup a spol. poprvé na pódiu setkává ze Zónou A. The Fialky ale v sobě nedokážou popřít své fanouškovství, takže místo seznámení se Zónou A jdou prostě pogovat. Koncert je také památný tím, že se jedná o první vystoupení kapely v žižkovském klubu Matrix, který se pak na dlouhé roky stane jejich základnou.

Fialky nezůstanou utajeni ani oku tehdejšího punkového promotéra Dana Valenty (Šanov 1, Totální nasazení a další) a zve je za honorář čítající basu piv do Příbrami jako předkapelu Totálního nasazení. V Příbrami se mu Fialky líbí, protože je blázen a kapela mu přijde tím, jak strašně zle hraje, jako autentický punk. Totáčům se naopak Fialky nelíbí vůbec a to ze stejných důvodů. Pod Valentou následuje Vagón se Šanov 1, po té Liberec znovu s Totálním nasazením a ještě jeden Vagón s Ilegality a Leďovou kapelou Princovia. Leďo o pár let později v Bratislavě pokřtí Fialkám desku Průser.

Kapela se dostává na dobříšské koncerty, které zde dělá pod názvem Dobříšský Riot místní postavička Petr, bubeník kapely UHO13, ke kterému Ota s Kečupem často dojíždějí poslouchat nové punkové nahrávky. Najdou tak lásku k reinkarnovanému 77 punku v podobě U.S. Bombs, District nebo Frontkick. Navštěvují s ním také všechny koncerty, které pořádá Ladrogang, což má na kapelu zásadní vliv v rámci budování image a dalšího směřování.

Na konci roku 2004, pod dojmy ze všeho uvedeného, začne natáčet demo s názvem Nezlob. Tímto pokynem se totiž jedna z přítelkyň vždy loučila se členem kapely před odjezdem na koncert. Jedná se o první natáčení, během kterého kapela nenahrává vše živě a společně, ale natáčí nejdříve hudební stopy a následně zpěvy. Demo Nezlob vzniká pod taktovkou Tomova kamaráda Dana, který krom toho později kapele pořídí první opravdové promo fotky. V té době byl telefon s fotoaparátem vrchol techniky s horentně vysokou cenovkou a mít pořádnou zrcadlovku, natožpak v digitálu, to bylo opravdu jen výsadou zapálených fotografů. Také se na nahrávání podílel Tomáš Sehnal, všestranný umělec a pomocný producent převážně pop-rockových kapel té doby, což ale na nahrávce pravdu není znát, jelikož zní v podstatě stejně hrozně jako ty předešlé. Pikantností pak je, že na nahrávání sborů se čekalo skoro celý den. Než Kečup natočil hlavní vokály, Ota, který byl ve studiu od rána a pil jedno pivo za druhým, během zpěvu usnul a v některých skladbách je dokonce k zaslechnutí jeho autentické chrápání, což zní opravu punkově.

V tomto roce také Fialky zařídili výrobu prvních opravdových triček kapely. Samozřejmě je zaznamenáno i několik dřívějších pokusů vyvedených auto-sprejem, stejně jako natištěných ve Fotolabu, ale to se nepočítá. Přeci jen fotka velikosti A4 na nepadnoucím tričku vytištěna i s tvrdým podkladem, který se do týdne zašpinil a vypadal o to hůř, se jako oficiální merch brát nedá. Když bylo rozhodnuto, že se kapela složí na výrobu několika desítek prvních triček, bylo třeba promyslet hlavně jejich potisk. Nápis The Fialky, sestavený z bílých písmen vytrhaných z novin na růžovém podkladu naznačil typickou grafiku, kterou skupina už neopustila. Na vině je samozřejmě fakt, že veškerou výrobu dělal Kečup (a teď se podržte) v Excelu a Malování, což mu vydrželo minimálně dalších 11 let. Na trička to ale chtělo ještě nějaký slogan. Něco úderného a jasného, něco ve stylu „punk’s not dead“, něco, co by kapelu vystihlo. A tak vznikl nápis „punk sex pivo“. Ano, jedná se sice o název písničky od Zóny A, ta ho ale nikde nevyužívala a song nechala nesmyslně zapadnout. Ten slogan měl všechno. Punk, který tam být musel. Sex, po kterém každý z kapely toužil, ale fanynky stále nepřicházely. A pivo přeci pili vždy a všude. Co způsobí pozdější stejnojmenná píseň, to tehdy rozhodně nikdo netušil.

Druhé volební období v Americe uhájil George Bush. Po rozehnání letního Czechteku ho ale na čele žebříčku nejvíce nenáviděných politiků nahradil předseda vlády Paroubek. O něm sice nevznikala úspěšná alba typu American Idiot od Green Day, zato ale neexistoval sloup veřejného osvětlení, na kterém by nevisela samolepka s jeho přeškrtnutým obličejem.

Mimo jiné také odstartoval velmi úspěšný tuzemský festival Mighty Sounds, s kterým ale ještě dlouho neměla punková trojice, zkoušející v garáži v Horních Počernicích, nic společné. Vybavena opět svépomocí vypáleným demo Nezlob, vyráží kapela oslavit 5 let existence hned na třech koncertech. Zastávkami je Plzeň, Dobříš a Praha.

I když všichni členové hojně navštěvovali všemožné koncerty v Praze, byli The Fialky pořád tak trochu odříznutou skupinou vetřelců. Vystoupení jim tak dohazoval buď tehdejší punkový promotér Dan Valenta, a to převážně v Modré Vopici, nebo si je pořádali sami v místech, kde měli kamarády. Příbramsko, konkrétně Dobříš, Příbram nebo Kamýk nad Vltavou tak hostili Fialky často díky přátelství s místní kapelou UHO13. Na akcích se pak poprvé setkávají s Pilsner Oiquell, Gaunery, SPS, Flaming Cocks nebo Telex. Posledně jmenovaní jsou v té době nevídaná rarita, jelikož skupina nevystupovala od roku 1996. Zpráva o tom, že svůj první open-air koncert, který se bude konat na louce za Kamýkem nad Vltavou, odehrají Fialky ve večerním čase před Telex, bylo pro kapelu jako pozvání od Pistolí. Zalesa Fest se ale stal víc než vydařenou akcí především díky čajovně, kde Fialky hojně konzumovali čaje, po kterých se nespí, a celou noc se tak skupina výrazně stmelovala s místní tlupou. Tento fakt vynesl kapele pozvánky k účasti na dalších a dalších ročnících. Start letního festivalového hraní prostě nemohl začít lépe a byla to malá záplata za Antifesty, kam je nikdy nikdo hrát nepozval. Upřímně si ale přiznejme, že historie festivalu skončila dříve, než bylo reálné, aby kapela tak lokálního charakteru na akci vystoupila.

V září si na Fialky opět vzpomněla Slobodná Európa a pozvala je do smíchovského klubu Futurum. Koncert se stal památným díky skvělé recenzi na musicserver.cz, kde autor popisuje kapelu slovy: „pár minut po deváté koncert odpanili pražští pankáči The Fialky. Trojice mladíků v čele s čahounem s The Clash na triku předváděli něco, co se v kombinaci s otřesným zvukem dalo považovat spíš za hluk, než za cokoli muzice podobného. I když se postupně zvuk i repertoár poněkud zlepšily, pořád to znělo dost strašně“. Tento rok se také kapela poprvé setkává s jihlavským punkerem Michalem Křížkem, který pak Fialky pravidelně zve na své akce. Většinou se tak děje ve společnosti slovenských Rozpor, které vždy doplňují klasici tuzemské scény jako E!E, Houba, Totální nasazení nebo Zóna A.

Jako tuzemská odpověď na portál Myspace vzniká bandzone.cz. A už je tomu 30 let, co v New Yorku vydali Ramones svůj debut, v Londýně Sex Pistols podepsali smlouvu s EMI a vše začalo směřovat k magickému roku 1977.

The Fialky naprosto nezajímá, že jejich hrdinům bude za chvíli 50 let. Hltají vše, co se té doby týká, což se odrazí na jejich v stylizaci do punku77. Kapela sice má a vždy měla svůj charakteristický sound a nikdy ortodoxní 77 punk nehrála, všude to ale bez ostychu tvrdila. Následkem toho si vyslouží, díky úzkým kalhotám a košilím bez rukávů, cejch teploušské kapely, protože dětská scéna (stejně staří a mladší fanoušci punku) nosila převážně vytahaná trika a kapsáče. The Fialky tehdy museli chodit pro dnes už zcela běžné úzké kalhoty do dámského oddělení, což v prodavačkách vzbuzovalo minimálně zvědavost. Kapela se sice potkává po barech se členy známějších skupin, nikdy ale neprosí o hraní s nimi. Fialky se většinou spojují se stejně starými partami a zneužívají nadšení několika promotérů a klubů, kteří je na svých akcích nechávají hrát spíše díky kamarádství z baru a alkoholickým excesům, než jejich hudbě. Začátkem roku 2006, díky posedlosti 77 punkem a hledání spřízněních duší, dochází k seznámení a společnému koncertování s olomouckými Zatrest, kteří to viděli (o pár let dříve než Fialky) podobně.

Na jaře je tomu přesně rok od vydání posledního dema, a tak kapela přemýšlí, co dál. V tu chvíli přichází opět Tomáš Sehnal s nabídkou nahrávání v profesionálním studiu, které má nejen několik háčků, ale ještě k tomu je velmi drahé. Ve stejném okamžiku si Fialky definitivně uvědomují, že je nutné začít hrát se dvěma kytarami jako The Clash, protože na koncertech Kečup nezvládá dvě věci najednou a při zpívání zapomíná hrát. Kapela tak často hraje jen na bicí a basu. Post druhé kytary obsadil Volfík, kamarád z kapely Mokrý vrata, která právě prodělala rozpad. V ní hrál Volfík s Honzou Řezáčem, který se o něco později přidal k Nežfaleš a The Unholy Preachers.

Nově doplněná sestava uvažuje o přípravě materiálu na celou desku, ale z finančních důvodů na radu zmíněného Tomáše Sehnala, který kapele věří a snaží se jí pomoci, začnou pracovat na čtyř-písňovém demu, do kterého mají ze sebe dát všechno. Vznikají tak nejprve skladby United a Vítězství je paradox. U skladby Punk77, složené jako vždy Kečupem, není tentokrát jediným autorem textu a nejznámější frázi do refrénu „na všechno odpověď je 77“ dodal právě nově příchozí Volfík. Po poslechu těchto tří písní Sehnal nabídl, že má pro Fialky výhodné frekvence ve studiu 3Bees, ve kterém zrovna dotáčí nějaké samply. Zároveň pokoutně slibuje, že část nákladů na nahrávání naúčtuje jiné skupině. I tak má ale kapela, která v té době hraje při nejlepším za pár piv, složit astronomických dvacet tisíc korun a navíc do týdne k připravovaným věcem přidat ještě jednu novou pecku. Ta vznikla i s textem během pěti minut na kapotě auta před zkušebnou a v nejohranějších akordech D A G. Písnička Punk sex pivo byla na světě a stane se to, co nikdo nečekal. Během okamžiku se ze skladby stává hit, který maže vše předešlé.

Ještě ale nepředbíhejme. První koncert, na kterém byl živě před natáčením představen nový repertoár, se konal v Jablonci nad Nisou, kde se kapela seznamuje s pozdějšími členy skupiny Muerti a perfektně zapadá mezi místní galérku. Po něm následuje vydání nového EP United, které naplno využívá sílu internetu, a je rovnou celé k poslechu umístěno na bandzone.cz. Především píseň Punk Sex Pivo zde neuvěřitelně boduje a vévodí žebříčku nejhranějších skladeb. Fialky při křestu EP nasadí minimální vstupné a podaří se jim naplnit Palác Akropolis. Kapela začne dostávat koncertní nabídky, které do jedné přijímá, takže zněkolikanásobí svou dosavadní činnost a odehrává vystoupení s Čertůf punk, SPS, Kohout plaší smrt, Nežfaleš, Pilsner Oiquell a poprvé se setkává s Punk Floid, které zve do domácí Modré Vopice. Na konci roku pak přichází od Zóny A pozvání na první koncert mimo republiku – do Bratislavy.

Po několika pochvalných vzkazech od Mikka, tehdejšího bubeníka Zóny A, přišel Kečupovi mail od Koňýka s informací, že pro jejich koncert v Bratislavě hledá loutkové divadlo, ale nakonec se rozhodli pro Fialky, tak ať přijedou. V té době byla Zóna A vnímána jako jedno z největších federálních jmen a pro kapelu to bylo pozvání snů. Do Bratislavy se Fialky vydali ve dvou vozech plných kamarádů, cesta trvala celých 8 hodin a čítala 8 zastávek na benzínových stanicích. Tehdejší kapelní vůz se jmenoval Milka, což byl Ford Mondeo combi, který byl velký jako kráva a navíc fialový. V Bratislavě se Fialky cítili jako Beatles, čekal je vyprodaný Randal Club a na koncertě se objevila snad kompletní sestava předrevolučních bratislavských punkerů. Běžně na koncerty Fialek docházela maximálně padesátka kamarádů, když se hrálo se známější kapelou tak byla návštěvnost kolem 200 lidí, ale na první slovenské vystoupení přišlo 500 návštěvníků a každý znal minimálně jednu písničku, kterou bylo Punk sex pivo. Nejenže kapela obstála na pódiu před publikem, ale obstála i v pití na baru a veškeré další zábavě, kterou během pěti předešlých let natrénovala rozhodně důkladněji než hraní.

Poslední koncert roku se konal s SPS na Deltě, kde se Fialky setkávají nejen se Zdeňkem a jeho aktuální sestavou, ale i s původním členem Šebkem. Ten při comebackovém koncertu SPS v roce 2002 hodil z kotle na pódium židli tak nešikovně, že z toho měl Kečup, stojící tenkrát v Modré Vopici v první řadě, deset stehů na hlavě. Událost je Šebkovi taktně připomenuta, ale zůstává ponechána bez komentáře. Nikomu to ale nevadilo, jelikož se jednalo po Bratislavě o druhý nejpovedenější koncert toho roku.

Jediné rockové rádio v ČR je Radio Beat orientované na 60. až 80. léta. Všude jinde se hrají novinky od Rihanny, Justina Timberlakea nebo blbosti z druhého alba ubrečeného Jamese Blunta. To ale naprosto míjí mladé tuzemské punkery, kteří žijí z původních zahraničních punkových nahrávek, nebo desek tuzemských kapel z devadesátých let. The Fialky předešlý rok tak nakopl, že už během listopadu a prosince 2007 vzniká ve zkušebně osm dalších skladeb, kterými chce doplnit čtveřici songů z EP, a vydat vše jako první oficiální album kapely. Jedinou vadou na kráse je odchod kytaristy Volfíka, který nestíhá nastavené tempo a z časových důvodů odchází. Okamžitým řešením je nástup Dannyho Juniora, o pár let mladšího modřanského punkera, jehož bratr není nikdo jiný než Radek Šedivý ze spřátelených Nežfaleš. Danny sice hrát zrovna moc neumí, o to líp ale vypadá a zapadá do kapely po lidské stránce.

V té době také odstartuje hledání vydavatele. Tomáš Sehnal přichází s nabídkou vydání u Supraphonu, což ale kapele přijde jako naprostý úlet, který dovršuje zjištění, že žádná nabídka vlastně ani neexistuje. Tím končí další spolupráce se Sehnalem, s kterým se kapela po vzájemné dohodě přátelsky rozejde a všechny další věci už točí bez něj.

Hledá se tedy punkové vydavatelství, které by kapele pomohlo vydat CD. V roce 2007 platí, že pokud se CD prodávají za rozumnou cenu, lidé je kupují a hudba se z nich poslouchá. Jako jedna z možných variant se nabízí i oslovení brněnského labelu Rabiát Records, což je vydavatelství kolem kapely Operace Artaban, které toho času vydalo například split Degradace a Proti Směru. Z labelu na zaslané EP reagují vzkazem, že nové CD vydat nechtějí, ale že se jim nahrávka líbí a věří, že kapela vydavatele hravě najde jinde.

Další variantou je samozřejmě Cecek, kterého kapela zná díky několika pozváním na jeho havlíčkobrodské festivaly, ale k oslovení jeho labelu nakonec nedojde, protože před ním oslovený Papagájův hlasatel records řekne vytoužené ano. Dohodě s Pavlem Papagájem, s kterým se Fialky hned skamarádí a od té doby pravidelně navštěvují, předcházela rada od Martina Donta, dopravce a merchboye Visacího zámku a majitele Punkstore shopu, který viděl PHR jako nejvhodnějšího kandidáta. Do Punkstore shopu Kečup pravidelně docházel na pokec, který se točil, kromě historek s Visacím zámkem, hlavně kolem všemožných šílených plánů Fialek.

Po domluvě s PHR tak začíná nahrávání nových písní na desku, které probíhá znovu ve studiu 3bees, kde si Fialky oblíbil majitel studia Kakaxa. Nejvíc ho pravděpodobně bavila neustálá přehrávaná punkovost a nadsazená stylizace kapely do Sex Pistols, kdy Kečup pořád dokola opakoval, že to musí znít jak Never Mind The Bollocks a nepřetržitě se u toho šklebil jako Sid Vicious. Kapela dostala na nahrávání od studia obrovskou slevu, díky které si může celou desku dovolit zaplatit. Ve studiu se poprvé setkávají se zvukařem Janem Balcarem. Balco je vrstevník Fialek a svým skvělým přístupem významně ovlivní sound dalších nahrávek kapely. V únoru je materiál kompletní a v březnu vychází první oficiální lisované CD kapely s ironickým názvem Průser. Deska se velmi rychle stává oblíbenou a kapela dostává stále více nabídek na vystoupení a čte na album kladné recenze. I tak jsou The Fialky pořád vcelku odtrženi od valné většiny scény, která jim rozhodně ještě dlouho nemůže přijít na jméno.

Nejdůležitějšími koncerty jsou v té době křty CD v Praze a Bratislavě ve společnosti Zóny A, které se pokaždé zvrhnou v naprosto šílené mejdany. Pražské party vždy hostí legendární byt na adrese Slavíkova 9, který patří Kečupově babičce, a ta je vždy na víkend vyslána na chatičku. Afterparty po pražském křtu CD Průser má nesmazatelné místo v kapelní historii. V bytě spí více jak 30 lidí, včetně kompletní Zóny A a večírek několikrát přerušuje přivolaná policie, před kterou se Kečup schová do skříně. Hlídka definitivně odjíždí až na úpěnlivou žádost Koňýka s přilepeným chlebem na hlavě. Druhý den proběhne tradiční přesun do Restaurace U Sadu, kde si všichni objednávají „ještě jedno pivečko“ až do pozdně odpoledních hodin. Mimochodem, fotografie bytu ve Slavíkově ulici je k nalezení na obalu i v bookletu alba Průser.

Další nezapomenutelnou akcí toho roku je Clockwork párty v Modré Vopici, která se stala poslední akcí pod již zmiňovaným promotérem Danem Valentou. Celá kapela v té době propadla kouzlu románu Mechanický pomeranč od Anthony Burgesse, a především Kubrickova filmového zpracování, na základě čehož se domluvila s Danem na akci ve stejném duchu. Celý večer byl ovlivněn třemi věcmi – zaprvé značná část publika dorazila v bílém, včetně dvojice barmanek nahoře bez, kterých se pankáči nejdříve báli a nechtěli si od nich brát pivo a nakonec se zase ony bály jich. Zadruhé se ten večer Dan Valenta totálně zbláznil (pravděpodobně v té době bral hodně drog), útočil na lidi a vše obhajoval tematickým nihilizmem a ultra násilím. Nakonec se strhla bitka, po které byl kamarády kapely vyveden před Modrou Vopici a od té doby ho nikdo nikdy neviděl. Říkalo se, že měl velké dluhy a že údajně zmizel na Ukrajinu. A zatřetí se zde The Fialky seznamují s opavskými punkery Proti Směru, se kterými si okamžitě padnou do noty a stávají se přáteli na dlouhé roky. Celou akci opět korunuje mejdan ve Slavíkově 9, během kterého si zpěvák Proti Směru Bart lehá do postele Kečupovy babičky, která tentokrát na chatu neodjela.

V létě se konají vystoupení na Zelesa festu a Koblih festu u Jablonce nad Nisou, kde kapela potkává nově vzniklou Oi! bandu Muerti. Společně s Nežfaleš a Proti Směru spojuje dodnes všechny kapely podobný styl, stejný věk a identický přístup k punkové scéně. Fialky se pak vydávají na třídenní turné na východ Slovenska, kam je zve místní známá postavička Šupka, a kde vystupují po boku Angličanů Lay Out The Traps. Akce to byly maximálně povedené. V Humenném čekají punkeři před klubem už v pět hodin odpoledne a párty v košickém Collosseu končí až s ranním probuzením Toma vedle kompletně nahých Angličanů. Kečup je nalezen spící venku u květináče a s monoklem, u něhož si nedokáže vybavit, jak k němu přišel. Cestou po košickém námětí pak stihne pourážet místní taxikáře a Šupka má hodně starostí s uklidněním celé situace. Na konci roku pak vzniká tradice vánočních koncertů v Matrixu, které později přijmou hlavičku Kids And Heroes punkrock X-mass. Ota, opět jako hybatel událostí, kupuje první kapelní dodávku a stává se tak na většině akcí dopravcem kapely. Fialky ale nevyužívají devítimístné auto jen k vlastní potřebě, ale po vzoru svých milovaných Clash vzniká tradice vození kamarádů a fanoušků (často v první chvíli neznámých a náhodných) kteří zpestřující cesty, nezřídka končící jako velké mejdany.

Celý svět skloňuje ve všech pádech slovo krize a v Americe vyhrává prezidentské volby Barack Obama. U nás, i přes pískot Dáši Havlové, ustojí svou pozici Václav Klaus. Krize bohužel dopadá i na The Fialky. Zapříčiněna je Kečupovým zdravotním stavem, kdy mu už ke konci předešlého roku, po několika menších problémech, definitivně odcházejí hlasivky. The Fialky ruší turné s německými Radio Dead Ones a Kečup není schopen nadále působit v kapele jako hlavní zpěvák. Situaci naštěstí zachraňuje Tom, který se této role zhostí víc než skvěle, a nejen že tím zachrání Kečupovou zlomenou psychiku a vyvrátí pesimistické závěry, ale posouvá kapelu na profesionálnější level, což se týká především kvality koncertního vystupování. Ta byla totiž do té doby naprosto nevyrovnaná díky Kečupovým častým alkoholickým excesům a neschopnosti zapamatovat si vlastní texty. Danny Junior pak před létem skládá zbraň, po společné dohodě odehraje první letní sezónu pojmenovanou „Rebel klaun na letních festivalech“, ale pak definitivně odchází. Tyto neveselé události se pak promítly v materiálu na druhou, původně sice zatracovanou, ale později naprosto klíčovou desku kapely, nazvanou Šance. Nové album přineslo hity jako Přátelé, Černý ovce, Punkrock, Je víkend nebo Počernice Boys. Kečup poprvé skládá texty a hudbu tak, aby do nich dobře sedl Tomův zpěv a na nahrávce je v tomto ohledu slyšitelný posun. Pro sebe pak Kečup napsal několik posledních písní, jako je Pogo nebo Tenisky.

Ale ještě zpátky ke zmíněné písni Počernice Boys. Ta byla nahrána již na přelomu roku jako poděkování za podporu Tomovým kamarádům z jeho domovských Horních Počernic, kteří celou dobu při kapele stáli. Zajímavostí je, že Fialky poprvé skladbu zahráli jako dárek na jedné narozeninové oslavě v Horních Počernicích, a když byla natočena, stala se první skladbou, ve které má, ještě před Kečupovou ztrátou hlasu, hlavní vokál Tom.

Příchod Marcela Greena na post kytaristy posouvá kapelu tím správným směrem. Marcel do té doby působil v punkových MHD, byl tedy na hraní v aktivní skupině zvyklý a přesně zapadl do skládanky kapely, složené ze spolužáků ze základky. Tomáš a Marcel seděli ve stejné levici na základní škole v Horních Počernicích, Ota s Kečupem pak v Modřanech, a všichni čtyři navštěvovali ve stejnou dobu stejný ročník. Marcel již dříve často vyjížděl s Fialkami dodávkou na koncerty mimo Prahu a proslavil se jako bedňák, který nikdy nic nenosil. Sestava se tak na dlouhé roky ustálila takto: Tom – zpěv + bicí, Kečup – kytara + vokály, Ota – basa + vokály, Marcel – kytara + zpěv. Jako raritu a důkaz dobrých vztahů pak lze považovat, že na prvních koncertech v nové sestavě pomáhá Tomovi se zpěvy ještě Danny Junior. Deska Šance vyšla v listopadu opět u PHR a singly z ní kralují hitparádě na bandzone.cz, i když nejposlouchanější skladbou (díky tomu, že Šance vychází až na konci roku) je opět Punk sex pivo.

Celý rok byl nabitý koncerty. Fialky odehráli přes 50 akcí, což se později ukáže jako ideální počet, aby vše zůstalo v rovině zábavy, ale nebyl čas dělat intenzivně něco jiného, co by odvádělo pozornost členů od kapelního zápřahu. Kromě klasických klubových štací po boku Zóny A, Nežfaleš a Proti Směru, je tu i poprvé opravdový zájem ze strany festivalů, kterých je celá řada. Nejpodařenější z nich je Underground fest ve slovenském Martině. Kapela je v té době lépe přijímána na Slovensku než v Čechách, ať už díky společnému hraní se Zónou A, nebo díky tamnímu zájmu o 77 punk. I když vystoupení Fialek bylo vždy o řád tvrdší a rychlejší než na deskách, pořád znělo moc vyměkle. Vrcholem tuzemských akcí je pak pražský Subculture fest, který pořádá legendární megalomanský promotérem Tiger. Díky němu se kapele plní ty nejdivočejší sny a ve frontě na guláš se členové potkávají s 999, Misfits, Lurkers, Evil Conduct nebo Los Fastidios. Na kultovním Koblih festu, kousek od Jablonce nad Nisou, pořádaném kamarády kolem Muerti, se také poprvé setkávají s mladou začínající kapelou Pipes and Pints. Závěr roku pak obstarala skvělá akce v klubu Matrix, navazující na loňský vánoční koncert, kde dodatečně pokřtí CD Šance samotný Batman.

Na Slovensku se začalo platit Eurem. Po šesti dlouhých letech vychází nová deska Rancid a ostravská Degradace vydává svou poslední desku se Sidem za mikrofonem. The Fialky sice tento rok nepřijdou s novým materiálem, ale díkybohu je sestava Tom, Ota, Kečup a Green ustálená a začíná nabírat velmi slušnou koncertní formu.

Obzvlášť spojení zpěvů Tomáše a Marcela, které je hojně podporováno doprovodnými vokály Oty a Kečupa, konečně přináší vytoužený sound. Jaro je tak ve znamení stále aktuální desky Šance. Na její podporu je ve společnosti kamarádů z Nežfaleš uspořádáno dosud největší víkendové turné v historii skupiny, které čítá deset různých klubových zastávek po ČR. Fialky se poprvé představují v legendárních klubech, jako jsou Pod lampou, Velbloud, S-klub, Křemelka, Ponorka, Terasa nebo Božák. Z těchto míst se později stávají každoroční štace, což je zapříčiněno používáním starých a osvědčených triků kapely, které spočívají v maximální družbě s provozními, majiteli a promotéry klubů na baru. Kapela bohužel ve většině měst odehrává koncerty jen pro několik příchozích fanoušků, turné není úspěšné, a nakonec je jeho název komolen z „Ber Šance tour“ (spojení názvů aktuálních desek Fialek – Šance a Nežfaleš – Ber dokud dávám) na „Bez Šance tour“. 9 let existence oslavili Fialky v pražském klubu Bunkr, kde se poprvé setkávají s polskými Bulbulators. S nimi si rychle padli do oka, což později přinese další společné koncerty, jak v Polsku, tak v Praze. Samotné vystoupení v Bunkru probíhá bez Kečupa, kterému lékaři zakazují vstup do zakouřených prostor. S Fialkami tak koncert odehrává kamarád Honza Řezáč. Kapela při prvním polském vystoupení v městě Tychy až pozdě zjistila, že místní pivo Tyskie je o dost mocnější než česká desítka, a způsobilo totální opilost kapely. Opilost je ale silnější než strach a tak se Fialky seznámili s místní bandou starých skinheadů a punkerů s vizáží masových vrahů. Většina z nich neměla zuby a rvala se jen tak pro zábavu, což Fialky, hrající běžně pro neškodně vypadající mladší tuzemské publikum, výrazně šokovalo. Kompletní parta kumpánů kolem Bulbulators pak doprovázela Fialky na všech polských koncertech po následující roky. Tuzemským letním festivalům, opět pod názvem Rebel klaun tour, kralovala pozvánka od největšího letního punkového festivalu Pod parou. Tady byla kapela velmi dobře přijata a svým vystoupením částečně zbořila předsudky vůči ní. Na slovenské benefiční akci Punkáči deťom získávají Fialky oproti jiným domácím festivalům pěkný večerní čas v programu, což dokazuje oblíbenost a velmi dobrou pozici mezi slovenskými punkery. Naopak šuranský Sreetrock fest se po příjezdu kapely ruší, což znamenalo přesun do bratislavské Obludy, kde Fialky odehrávají náhradní koncert před tahákem festivalu, italskými Los Fastidios. Vystoupení Fialek opět negativně poznamenává vypitý alkohol, což se stává osudným i vystoupení v Randalu o pár měsíců později. To je třetí vystoupení kapely v hlavním slovenském městě (pokud nepočítáme Obludu) a první bez Zóny A. O to víc mrzelo, když před téměř vyprodaným sálem The Fialky zahráli sotva čtyři písničky, načež se, z důvodu neustálému padání a neschopnosti hrát, pakovali do šatny. Celou situaci prokazatelně způsobil Braňo Alex, se kterým se kapela před koncertem potkala v pizzerii naproti klubu a několik hodin společně vydatně popíjela. Fialky pak víc jak rok do Bratislavy nejeli, aby se na celou věc raději zapomnělo.

Rok 2009 završí miniturné s názvem Rum a kola s několika zastávkami na Slovensku, vrcholící tradičním vánočním koncertem v Matrixu po boku Nežfaleš, Degradace, Proti Směru a Muerti. Vedle nich zde také poprvé drží prst na tepu afterparty legendární punker, milovník a DJ Jenda Peterka, který se od toho okamžiku stává dvorním DJ na akcích pořádaných kapelou.

Česká hokejová reprezentace vyhrála mistrovství světa v ledním hokeji, když ve finále porazila Rusko 2:1 a nejvyšší správní soud rozpustil krajně pravicovou Dělnickou stranu. Mnohem více zajímavé je ale dění na tuzemské punkové scéně, kde kapely takzvané „Generace 2000“ (vrstevníci, zakládající své první kapely kolem roku 2000) sázejí jednu zásadní nahrávku vedle druhé. Vychází album Konec hodnýho chlapce od jabloneckých Muerti, Pár lacinejch triků od pražských souputníků Nežfaleš a také první deska nově vzniklé kapely Staré Pušky.

Pro The Fialky je tento rok ve znamení oslavy deseti let existence, ke které si nadělují vinylový sedmipalec. Vinylové nahrávky vydávají v té době v ČR většinou jen HC a crustové kapely a tak je výroční sedmipalec jednou z prvních nahrávek na počátku boomu vinylu mezi tuzemskými punkovými kapelami. V roce 2010 to rozhodně ještě na nějaký velký návrat těchto nosičů nevypadá, takže Fialky nezvyklý formát odůvodňují hlavně splněním svého snu o tom, aby si mohli svou nahrávku zařadit do sbírky vedle svých oblíbených kapel.

E-maily od fanoušků tak popisují kuriózní situace, jak si desku šli pustit k prarodičům, kteří ještě mají gramofon. Na sedmipalec kapela nahrává šest nově vzniklých skladeb, které jsou rozděleny na chlapeckou a holčičí stranu. Na každé z nich je k nalezení dvojice standardních písniček, doplněna jednou kratší, která se dá považovat za bonus. Každá ze čtyř hlavních skladeb má pak i svůj alternativní grafický design obalu a postupně je jedná po druhé vypouštěna na kapelou oblíbený server bandzone.cz, kde se jim dostává velké pozornosti.

Důraz je kladen zejména na písničku Scéna, která se stala vlajkovou lodí celé nahrávky. Deska je oproti předešlému CD Šance přijata skvěle. Pochvalné recenze vycházejí v punkových webzinech a magazínech nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Polsku, Německu a dokonce i v Japonsku, kam se přes distribuci PHR prodá neuvěřitelných několik desítek výlisků a následně i řádka starších CD. Legendární byt na adrese Slavíkova 9, ve kterém bydlel Kečup se svou babičkou, se pak stal kulisou pro sérii videoklipů, které pro kapelu natočil Michal Kolací (kamarád a kolega Marcela Greena). Křest vinylu probíhá nejen v Praze, ale jako už poněkolikáté i v Bratislavě, kde je kapela stále dobře přijímána. Oba křty se odehrály s polskými kamarády Bulbulators a v Praze ještě sestavu vyšperkovala Zóna A. Společný pražský koncert obou kapel je poprvé ze Mlejna přesunut do osvědčeného klubu Matrix, kde se konají pravidelné vánoční show. Po boku Bulbulators se pak Fialky představí i na několika akcích v Polsku. Památné je především vystoupení na festivalu mladé evropské tvorby pod záštitou Evropské Unie, kde kapela reprezentovala Českou republiku a na který byl vstup zdarma. Výsměšné reakce místních punkerů na uhlazený vzhled Fialek rychle pominuly, když kapela spustila hned jako první song Počernice Boys, na které návštěvníci ztropili šílené pogo. Focení a autogramy po koncertě pak neberou konce.

Nezapomenutelné je také vystoupení v Krakově na pozvání skinheadů kolem kapely Horror Show. Publikum, složené z dvou set skinů, dvaceti děvčat a trojice ustrašených pankáčů je jak utržené ze řetězu ještě před koncertem, ale přes nemalé počáteční obavy z reakcí publika dopadla show naprosto výborně a písně United a Punk sex pivo jsou na vyžádání zahrány hned třikrát. V létě se kapele podařilo, po loňské vysněné účasti na Pod Parou, dobýt ještě jeden festivalový milník v podobě Mighty Sounds. V té době se jedná o dva největší, čistě punkrockové festivaly v ČR s množstvím zahraničních hostů, jejichž vystoupení často členové kapely navštěvovali jako diváci. The Fialky se pozvání dočkají na základě skladby Scéna, která se líbí pořadatelům. Míň se ale kapele líbí čas samotného hraní, který připadá na pondělní druhou hodinu ranní. Nakonec se zvolený čas ukázal jako geniální, protože jejich vystoupení v tento čas nemá konkurenci a cirkusový stan, narvaný více jak dvoutisícovým davem, bere vystoupení jako dokonalé završení celého třídenního festivalu. Mezi bavícími se návštěvníky je během koncertu Fialek celá řada oživlých mrtvol z řad kapel, organizačního týmu a pořadatelů, což je jednou z příčin další spolupráce mezi kapelou a Mighty Sounds.

Kapela také prvně zamířila do Rakouska, kde ji čekalo hraní na obskurním punkovém festivalu s tunou sponzorů, vstupem zdarma a hrstkou příchozích. Fialky se zde seznamují například s argentinskou legendou Argies (fungující od roku 1984 a následně potkávanou na různých festivalech v ČR) nebo hardcore veličinou H2O. Na akci kapelu veze kamarád a příležitostný řidič Karel (zpěvák Fialek z prvního koncertu), který se díky šílené noci, během které s místní mládeží v krojích a s ukradenými láhvemi Jacka Danielse udělá v backstage příšerný riot, stává na zpáteční cestě pouze pasažérem. Spolu s Kečupem a Tomem následně po celou dobu jízdy nezřízeně pije a osm hodin řve nadávky na protijedoucí auta. Ostatně, jedná se o model cestování, který má Karel z už proběhnutých koncertů na Slovensku, po kterých se s ním dokonce fotí i fanoušci kapely, dokonale nacvičený. Podzimu roku 2010 vévodí koncerty, na kterých The Fialky hrají před Marky Ramonem v Bratislavě a před Sham69 v Praze. Setkání s Markym je pro kapelu ohromnou událostí. Marky je nejdéle hrajícím bubeníkem Ramones a módním vzorem Fialek. Ukáže se, že je to příjemný chlápek, který se s kapelou neváhá podělit o pivo a vděčně se fotí a podepisuje vše, co je mu podstrčeno. V Praze Sham69 sice hrají v sestavě bez Purseyho, ale i tak byl koncert parádní a ten večer zazněli všechny oblíbené hitovky. Konec roku je samozřejmě zakončen klasickým vánočním koncertem, tentokrát poprvé pod známým názvem Kids And Heroes punkrock X-mas! Jedná se opět o zavedenou sestavu kapel, kdy The Fialky, Nežfaleš, Proti Směru a Muerti poprvé doplní i Staré Pušky.

V Pákistánu je americkými vojáky zabit skrývající se Usáma bin Ládin a na konci roku zemře tvář sametové revoluce Václav Havel.

Pro kapelu je to ale rok veselý, a stejně jako ty předešlé, nabitý koncerty. Fialky stále drží počet vystoupení za rok mezi padesáti a šedesáti a nemají touhu hrát mimo obligátní pátky a soboty, nebo ambiciózně kývnout na každou nabídku. Rok 2011 je spojen hlavně se třemi kapelami, které dělají Fialkám společnost. Nově je to Houba, E!Ečka a tradičně Zóna A. Posledně jmenovaní vydali rok před tím u EMI své best of pojmenované Všetko najlepšie a tak Kečup navrhuje Koňýkovi, že by bylo fajn při té příležitosti vyjet na nějaké společné koncerty. Nápad se mu líbí, jelikož spojení obou kapel se už dříve osvědčilo nejen na pódiu, ale hlavně mimo něj, kde neustálé pití piva udělá z každého koncertu mejdan trvající do brzkého rána. Několik jarních víkendů obsadí společné „Všetko najlepšie tour“, rozložené na slovenskou a českou část. Z tour si obě skupiny odváží spoustu zážitků. Legendární se stává Kečupova bitka s Lumpem, basákem Zóny A, při které nepadne ani jedna rána, pouze Kečup následně naráží do stromu a další den na koncertě vypadá jako Rocky Balboa po zápase. V Rakovníku se zase jen díky Tomově výhře ve forbesu podařilo zaplatit naprosto šílený účet na baru, který po akci zůstal.

V průběhu roku začali Fialky přemýšlet s kým nově spojit síly na koncertní tour. Chtěli hrát se stejně starými kapelami, ale zároveň chtěli oslovit někoho, kdo nezapadal do okruhu jejich tradičních kamarádů. Na mysl tehdy přišli nejdříve Punk Floid, se kterými se Fialky několikrát setkali v minulém roce, ale nakonec, hlavně díky synergii a organizačním schopnostem Martíčka a Kečupa, padla volba na Houbu. V Ústí tento návrh plnou podporu všech členů nesklidil, po zkušebním víkendu ale bylo jasné, že plánované tour, dosud nejdelší za historii Fialek, pojednou obě kapely spolu. Koncerty s Houbou pak zabrali takřka celý podzim, obě kapely se hodně sblížily a spojení fungovalo na výbornou.

S Bakčou (R.I.P.) bylo později domluveno, že E!E zahrají na křtech nové řadové desky Fialek Kapitán 77. Bratislavský koncert se zapsal do historie obou zúčastněných kapel, kdy po monstrózní party v klubu Randal usnula většina muzikantů na zemi v backstage. Následoval přesun do prostor bytu 1+1 v Petržalce, kde už v té chvíli bylo 5 lidí, roční dítě a pes. E!E, Fialky a kamarád Peťo Klobouk vytvořili skupinu dalších deseti příchozích. V tom okamžiku totálně zlitý Peťo šlápl na půllitr, takže si rozsekl nohu a kromě obrovského množství krve se všude rozlila i jeho moč. To už bylo na E!Ečka moc, sbalili se a Fialky je viděli opět až druhý den v Praze, kde zážitek popsali jako „absolutní punk“.

V létě kapela vystoupila na obou největších domácích punkových festivalech, kterými jsou Pod parou a Mighty Sounds a stala se tak pomyslnou spojnicí mezi oběma stejnými, ale často rozdílně vnímanými scénami, které každá akce reprezentuje. Kromě mnoha dalších tuzemských festivalů vystoupí kapela opět i v Polsku a poprvé také v Německu na punkovém festivalu poblíž Drážďan. Konec roku oslaví Fialky v klasické sestavě spřátelených kapel v pražském Matrixu.

Jak již bylo naznačeno, v září toho roku vyšla nová deska s názvem Kapitán 77, točená v průběhu celého léta. The Fialky se na ní trochu odklánějí od přímočaré tvorby z předchozího sedmipalce a deska je mnohem pestřejší. Kromě vlivu starých punkových kapel je z ní slyšet i inspirace mod revivalem, power popem a reggae. Podobá se tak spíše předešlé řadové nahrávce Šance, akorát se už kapele nedaří přijít s tolika hity. Album opět vydal domácí label PHR a kromě CD vyšla i na dvanáctipalcové desce s obsáhlým bookletem plným fotek, které kapele zaslali fanoušci a kamarádi. Ohlasy na nahrávku jsou sice vesměs kladné a rockové magazíny za posun a aranže kapelu chválí, deska ale poměrně rychle zapadá. Na koncertech tak nové skladby z playlistu postupně ubývají, až nakonec zůstane jen poslední, kterou je titulní píseň alba. Playlist je podle ohlasů publika sestaven opět z prvních dvou desek a sedmipalce.

Je to už 60 let, co usedla na britský trůn královna Alžběty II. Ano, to je ta, které Pistole věštili slavné No Future a propíchli jí nos špendlíkem na obalu svého nejslavnějšího singlu. Vzniká také pětistý díl nejpopulárnějšího kresleného seriálu Simpsonovi a internetový prohlížeč Gogole Chrome se stává nejpoužívanějším prohlížečem na planetě.

Pokud jde o internet, The Fialky jdou s dobou. Kromě profilu na bandzone.cz, který byl hojně zmiňován v předcházejících kapitolách (a kde se kapela stává nejposlouchanějším interpretem serveru roku 2012 i přes to, že ten rok nic nevydá), už od roku 2006 vlastní i vytouženou stránku thefialky.cz a od roku 2010 facebookový profil. Vše důležité se ale odehrává na koncertech a ne na internetu. Jarní akce Fialky odehráli v Čechách i na Slovensku nejen v klasické společnosti Zóny A, ale například i s mladší a žánrově spřízněnou 77 bandou Cirguz z Mělníka. The Fialky na oplátku za loňské koncerty hrají na křtu nové desky E!Eček v Příbrami a nechtíc se daří překonat brutální bratislavský koncert. Díky pravděpodobně pančovanému alkoholu, podávanému v příbramském klubu Junior, několik desítek lidí nazvrací kolem klubu tak, že se nedá projít suchou nohou k dodávce. Samozřejmě mohlo jít jen o náhodu a lidem se udělalo prostě jen špatně z přemíry kvalitního pití, ale to už se nikdo nedozví.

V létě rozšiřuje řadu odehraných festivalů i znovuvzkříšená akce v pražské Modré Vopici pod názvem Za koule punk fest. Ta navazuje na původní punkové koncerty pořádané v poslední školní den již zmiňovaným promotérem Danem Valentou, o kterém se stále nic neví. Členové kapely, tehdy ještě školou povinní, tyto akce pravidelně navštěvovali.

Vrcholem léta jsou festivaly Pod parou, Barvy léta, Punkáči deťom, nebo Greenův oblíbený Million Marihuana March, což je koncert na pražské Parukářce, kterým je zakončen každoroční pochod za legalizaci marihuany navštěvovaný několikatisícovým davem.

Během léta také proběhne soukromý koncert u příležitosti oslavy třicátin Marcela Greena (který je ročník 1982, Tom, Kečup a Ota jsou ročník 1983, takže je oslava čekala až za rok). Ten se zapsal do historie kromě klasických vylomenin počernického gangu hlavně tím, že si Marcel při stavbě provizorního pódia z palet propíchl dlaň skrz na skrz hřebíkem. Léčil to klasicky požíváním konopí a to mělo natolik blahodárné účinky, že bez větších problémů odehrál celý koncert na kytaru. Na podzim vyrážejí Fialky na koncerty po boku Nežfaleš, Houby, Rádi Smrádi, polských Bulbulators a opět Zóny A. V Matrixu opět rok uzavře vánoční koncert ve staré známé sestavě pod hlavičkou nejčtenějšího tuzemského internetového punk magazínu Kids And Heroes. Nelze nezmínit vystoupení v německých Drážďanech s Houbou v známém klubu Chemiefabrik. Jednalo se o parádní koncert pro sál zaplněný z větší části krajany, což obě kapely rozhodně potěšilo. Zajímavostí bylo setkání s člověkem, který na koncert přišel bos a tvrdil, že jeho životní filosofií je nevlastnit nic a tak nemá ani na vstup, ale koncert by rád viděl. Kapela souhlasila se vstupem zdarma, ale žádala důkaz, že své filosofii opravdu věří. Tím se nakonec stala holá řiť, kterou ukázal u vstupu a která pak, bohužel, byla k vidění i po zbytek celého večera. Nezapomenutelným se stalo i polské minitour se spřátelenou bandou Bulbulators . Během turné si Fialky udělali ucelený obrázek o tamní punkové scéně, která je průměrným věkem o dost starší než ta tuzemská, a také mnohem více hrdá a náchylná k potyčkám. O to víc je ale plná skvělých a zajímavých lidí, kteří jsou doživotně věrní jak skinheadskému kultu, tak punkové hudbě.

V roce 2012 The Fialky natočili dva videoklipy. První je ke skladbě Beach club, který se s pozitivní reakcí setkává snad jen u lidí z Mighty Sounds a fanoušky kapely je považován přinejmenším za úlet a krok vedle. Druhým klipem jsou Gangy ze základky, který věnují olomouckému divadlu Tramtárie, s kterým je kapela dlouhé roky v kamarádském styku

 Nový rok začíná nešťastnou amnestií, vyhlášenou odcházejícím prezidentem a ještě více nešťastnou volbou toho nového. Z odchodu Václava Klause, namísto vězňů, kterých se valná většina rychle vrací za mříže, nejvíce vytřískají klasici Visací Zámek, kteří slaví 30 let existence. Na aktuální dění reagují klipem ke své starší písni Prezident je buzna.

Pro The Fialky je rok 2013 velmi šťastný a povedený. První měsíce, během kterých se vždy méně koncertuje, využívá kapela k nahráváním šesti nových skladeb, jak jinak než pod dohledem Honzy Balcara. Kapela je ve spoustě věcí konzervativní, což se projevuje její věrností klubům, studiu, promotérům, spřáteleným kapelám a samozřejmě vydavatelství. Proto nemůže nový materiál vyjít nikde jinde, než u PHR Records. To, co se na první pohled může zdát jako stagnace, tak ve skutečnosti posouvá kapelu stále dál. Všech šest skladeb vychází na sedmipalci pojmenovaném No School. Sytě rudý vinyl dostal krásný obal. O jeho grafiku se postaral Tarlito, Tomův dvorní tatér ze studia One Love Tattoo. Po hudební stránce se jedná o přímočarý a syrový punk bez jakýchkoli košatých aranží. Novinka dává zapomenout na předešlou desku Kapitán 77 a plně navazuje na úspěšný první sedmipalec z roku 2010. Největším hitem se stává píseň This is England, vzdávající hold stejnojmennému kultovnímu filmu o skinheads. Tento singl kapela vyšperkuje povedeným videoklipem z dílny Roberta Harvánka a upevní tím svou pozici na tuzemské punkrockové scéně, což se pozitivně projeví na návštěvnosti koncertů během celého roku.

Na jaře se The Fialky stanou hostem na výroční tour k třiceti letům Visacího zámku. Na jedné ze zastávek se kapela přihlásila v hotelu pod jmény členů Visacího zámku, což část opravdových Visáčů vidí jako dobrý fór. Honza Haubert to komentuje slovy: „Kluci nám udělali dobrou promoušn, volové!“ Už méně zábavná mu ale přišla skutečnost, že po „falešných Visáčích“ zůstal na hotelovém baru nezaplacený účet. Situace se uklidnila až s ujištěním, že Fialky konzumaci zaplatí a pro Hauberta a spol. z toho žádné závazky neplynou.

Nejbrutálnějším koncertem po boku Zóny A je jednoznačně vyhlášeno vystoupení v Nitře, kde během šílené pokoncertní pijatiky skáče, po prohrané sázce, nahý Kečup z podia. Kromě spousty odřenin si tímto činem vyslouží i půlroční nošení korzetu s diagnózou: silně pohmožděná žebra. Ztracené oblečení mu pak překvapivě zasílá tamní fanoušek po čtrnácti dnech poštovním balíkem. The Fialky na skvělém Mighty tour doplnila oblíbená berlínská kapela Radio Dead Ones, se kterou se anglicky mluvící část sestavy Fialek, což je pouze Tom, baví klidně i za střízliva. Kečup a Green se k tomu odváží vždy až po požití alkoholu v mylném domnění, že anglicky umí. Vznikají tak neuvěřitelné věty typu „Gay cowboy is Hobit“. Ota se po celé tour jen usmívá. Na všech štacích doprovází Fialky a Berlíňany známý promotér, vydavatel a DJ Tchichiman, který pravděpodobně kývl na společnou přítomnost pouze pod tíhou lichotivého zmínění v textu písničky No School. Na parádní jaro navazuje silná letní sezóna, kdy „Rebel Klaun na letních festivalech“ vystoupí celkem třiadvacetkrát. Vrcholem je festival Pod Parou, Trutnov open air a Mighty Sounds, na který jsou The Fialky pozváni i díky události z loňského roku, kdy sice na festivalu nevystoupili, ale díky krádeži sudu piva o nich bylo i tak dost slyšet. V Kečupovi se pak hnulo svědomí a sud zaplatil. Během podzimních koncertů kapela znovu procestuje spoustu českých a slovenských měst a vystoupí například v doprovodném programu Píseckého filmového festivalu nebo odjede několik víkendů s Ramones Bratislava. Úspěšný rok zakončí Kids And Heroes Vánoce, nově rozšířené o další tři koncerty, díky kterým je parta kamarádů opět pospolu (The Fialky, Nežfaleš, Staré Pušky, Muerti, Zatrest). K Praze se přidávají zastávky v Olomouci, Bratislavě a Mariánských Lázních. Nejdivočeji dopadnou zastávky v Praze a Olomouci, které končí do rána trvajícími afterpárty, za zvuků přeskakujících desek oblíbeného punkového veterána DJ Jendy Peterky.

The Fialky byli tento rok vyhlášeni jako pátá nejoblíbenější kapela na serveru bandzone.cz podle počtu návštěv profilu a poslechů od unikátních návštěvníků.

V roce 2014 se konala zimní olympiáda v ruském Soči, po které naplno vypuknou nepokoje na Ukrajině. Doma se pak nejen bulvárem, ale veškerými médii, stává nejsledovanější událostí nešťastná sebevražda pravděpodobně ještě nešťastnější zpěvačky Ivety Bartošové. Ta se spolu s dalšími postavami objevuje v novoročním vtípku, kterým je nový videoklip Fialek k písničce Bangkok. Pro kapelu ho dělá opět Robert Harvánek, s kterým kapela spolupracuje od loňských videoklipů. Na podzim je do světa vypuštěno i další společné dílo. Tím je video ke starší, ale čím dál aktuálnější skladbě Svět z alba Kapitán 77. Konec roku tráví kapela opět s Honzou Balcarem ve studiu, kde připravuje nové EP a přetočí několik starších písniček na chystanou výběrovou desku, kterou plánuje vydat k patnáctému výročí existence v následujícím roce.

Kromě spousty koncertů na jaře a v létě potkává kapelu i jedna speciální událost. Tou je narození syna Marcela Greena, který je prvním dítětem člena Fialek. Kapelu ale naštěstí tato skutečnost neomezuje a Green rozjetý vlak nijak nebrzdí. Na některé akce ale cestuje sám a vynechává tak oblíbené společné mejdany a přespání mezi jednotlivými koncerty. Mighty Sounds pokračují v dobře našlápnuté spolupráci a realizují v rámci republiky rozsáhlé Mighty tour, na kterém The Fialky doplňují Prague Conspiracy a The Unholy Preachers. Tour probíhá v šíleném tempu, mejdan střídá mejdan a kapela natvrdo poznává, že rock’n‘roll fakt není prdel. Impuls k uspořádání tour dala dlouholetá známost Kuby (velitele Prague Conspiracy), Honzy Řezáče (The Unholy Preachers) a Kečupa, kteří vše domluví v den oslavy Anetiných narozenin (zpěvačky Prague Conspiracy), které se díky Kečupovi zvrhnou z poklidného sedánku v šílený slet panáků, bitek a nepřístojností. Do poslední chvíle to vypadá na zrušení celé akce, ale samotný průběh tour přináší obrat počtu excesů spíše na stranu spoluhrajících kapel a všechny členy tour tak spojí vzájemné přátelství.

Léto přineslo dvacítku venkovních koncertů a jeho vrcholem jsou vystoupení na Mighty Sounds, Pod parou a v Trutnově, kde mají Fialky sice náhodně pokaždé polední časy, kapela i diváci si ale vystoupení vždy užívají. Na lokálnějších akcích jsou The Fialky naopak téměř vždy zařazeni do hlavního večerního programu a daří se všem ukázat, že to byla správná volba. Podzim probíhá ve znamení několika koncertů s kamarády Nežfaleš nebo novou kapelou Dilemma In Cinema, kterou vede bývalý kytarista Totálního nasazení P.P. Cvok. Vrcholem sezóny má být vystoupení na oslavě 30 let Plexis. Před koncertem se ale v šatně udělalo zle Marcelu Greenovi a musí pro něj přijet záchranka. Kapela tak vystoupila jen ve třech, podpořena o kamaráda Radka, zpěváka Nežfaleš. Konec roku uzavírá mocné vánoční tour Kids And Heroes punkrock X-mas, které se koná tradičně v Praze a Olomouci a nově také v Plzni a Brně. A i díky doplnění klasické sestavy pražské zastávky o holandskou Oi! pecku Evil Conduct se stává tour, co do počtu návštěvníků, nejúspěšnějším v historii. Kamarádi na cestách (The Fialky, Nežfaleš, Staré Pušky a Muerti) si užijí čtyři kompletně zaplněné kluby. To ještě více Fialky nakopne do příprav na oslavu následujícího jubilejního roku.

The Fialky slaví patnáct let existence, Muerti mají deset let a Nežfaleš si po dvanácti letech dávají pauzu.

Kapela se na konci předcházejícího roku zavřela do studia, kde nahrála deset písniček. Jedná se o pět novinek, které vycházejí jako EP Stínadla a další čtyři písničky jsou nové verze skladeb z alba Šance, které se dostali na Best Of desku, vycházející k patnácti letům kapely v březnu u PHR. Desátou věcí je píseň od Plexis, která má časem vyjít na jejich tribute albu. Celé vydání Best Of pak doplňují finesy od nedílné součásti kapely Roberta Harvánka. Jedná se o video spoty k přetočeným písním, lyric video Riot a velkolepý videoklip k nové skladbě Stejná píseň s Jendou Peterkou v hlavní roli a v neposlední řadě videoklip Holiday, který vyhrává první cenu na Mosteckém festivalu Klip fest. I když Kečupův Excel a Malování jsou nahrazeny moderními postupy, Robertova grafika kolem desky je stále zatvrzele věrná klasickému stylu kapely. Ale ještě zpátky k samotné realizaci Best Of desky. Zpočátku naráží na argument vydavatele Pavlika Papagáje, že při požadavcích na udržení ceny nahrávky 350 Kč, je „zisk“ při nákladu 300 kusů jedna Koruna. To je samozřejmě z pohledu vydavatele nesmysl, kapela si přesto prosadí vydat LP ve vysněné verzi, obsahující velkou LP desku na průsvitném fialovém vinylu, obsáhlý booklet s „bandstory“ a vložený sedmipalec se samostatným obalem. Naštěstí výsledná bilance zůstane na nule, vzhledem k tomu, že se do konce roku deska kompletně vyprodá. Celá filosofie se pak opírá o Kečupovo tvrzení, že The Clash přece taky vydali London Calling jako dvojalbum za cenu jedné desky. Co na to říct, že?

Kromě již zmíněné Best Ofky kapelu zaměstnává opět spousta koncertů a je třeba zmínit jak dva jarní křty a oslavy patnácti let s kamarády z Proti Směru v Praze a Bratislavě, tak tour s E!Ečkama, čítající deset koncertů. Tour je domluveno především díky chuti si zavzpomínat na společné zážitky z roku 2011, a tak se Kečup s Motlíkem dohodnou, že to opět zkusí dohromady. Akce pak dopadají na výbornou a kluci z E!E vypijí všechny zásoby alkoholu z dodávky Fialek. Celé turné uteče jako voda a také je hned domluveno repete na příští jaro. Za zmínku stojí účast kapely na letním festivalu Pod Parou, kde pořadatelé zařadí The Fialky jako vůbec poslední kapelu festivalu, což samozřejmě dopadne dle očekávání. Na festival skupina přijíždí o dva dny dříve, pije vkuse až do samotného vystoupení, které je opravdu €žpod parou€œ a vyšperkují ho náhodné návštěvy kamarádů na pódiu, přičemž zde například stavějí žebřík, nebo jezdí na koloběžkách. Kromě festivalů v Čechách jsou Fialky pozváni i na jeden v Polsku. Podzim pak kapela odehraje především po boku berlínských Berlin Blackouts, kteří mají v sestavě zpěváka dlouholetých přátel Radio Dead Ones. Hlavně brněnský koncert končí šíleným mejdanem protaženým do pozdního rána. The Fialky se párkrát vypraví i na Slovensko, kdy například cesta na koncert v Bardejove trvá nekonečných 12 hodin, kvůli zácpám a rozkopané dálnici. Nakonec se ale kapele podaří úspěšně vystoupení odehrát. Konec roku pak tradičně završí Kids And Heroes Vánoce po boku všech tradičních skupin s třešničkou v podobě legendárních Italů Klasse Kriminale.

Společnost se díky syrské válečné krizi a následné migrační vlně začíná pod vlivem médii rozdělovat a radikalizovat. Jedním ze znaků je i vzrůstající popularita kapel, které žijí z populismu. Fialky se proti tomu jasně vymezí zrušením své účasti na letním festivalu v Hradci Králové, za kterým stojí stejní lidé, jako za koncerty kapel typu Ortel. Písničky jako This Is England tak nabírají nový rozměr, jelikož odkaz na situaci, kdy si člověk musí vybrat svojí stranu, je více než aktuální.

Za zmínku určitě stojí dva koncerty ze začátku roku. První z nich proběhne na strahovské Sedmičce, kde skupina předskakuje svým idolům The Vibrators. Klub je vyprodaný už v půl osmé, nedá se tu dýchat, na místě je bezmála 300 lidí a Kečup si hned při zahajovacím výskoku u písně Kapitán77 rozrazí hlavu o nízký strop. Večer pokračuje parádní kalbou na Újezdu s členy The Vibrators, s kterými se skupina dobře zná i z předešlých let. Tím druhým koncertem je pak hraní v německé Žitavě, což je teprve třetí vystoupení Fialek v Německu. Akce je to skvělá, ať už přístupem pořadatelů, společnou večeří kapel, tak i zábavou během večera, kdy Kečup každému na potkání vypráví, svou šílenou lámanou angličtinou, historky o své přezdívce, nebo vysvětluje, co je to teleport (před cestou z koncertu se tak opiješ, že se vzbudíš až v poledne doma). Vrcholem jara je ale již druhé turné s kámoši z E!E, nazvané TurnE!Ečko, které se skoro všude těší nebývalé návštěvnosti. Obě skupiny se zde předhánějí v objednávání panáků „těm druhým“, takže večírky končí kocovinou minimálně do středy. Kapela má na této šňůře po delší době zase stálý doprovod, kterým je mladý Radek Svoboda a klasik Míra Tesař. Dál pak koncerty šperkují pravidelné fotogalerie od Pepíčka, což je zase doprovod E!Eček.

V létě Fialky odehrají asi dvě desítky festivalů v čele s Mighty Sounds (z vystoupení pak vzniká klip, na novou verzi Punk77), Pod Parou, Trutnoff, nebo Summer punk fest. Vidět na těchto akcích Perkele, Exploited, Dickies, Casualties, Bones, Anti-Nowhere League a mnoho dalších našich oblíbených bandů je velká pecka. Ale i tak se vrcholem léta nakonec stane hraní na svatbě Špagety z Jablonce nad Nisou, kam se sjedou na Vespách všichni skins kámoši kolem Muerti. After party pak bojuje o zapsání do knihy rekordů v kategorii nejvíc nahatých plešatých chlapů v jedný místnosti.

Na podzim pak vyjde u PHR reedice Best of desky z předešlého roku kterou doplní Stejná píseň z EP Stínadla a nově nahraná již zmíněná písnička Punk77. Tentokrát má vydání rozevírací obal a mizí o dost pozvolněji oproti první verzi. Kapela se pak vydá na podzimní koncerty s klasikou ze Slanýho Totálním Nasazením, které utvrdí společné přátelství, ale ukáže i velké rozdíly. Zjistí se totiž,že totáči po koncertech do noci, případně rána nepijí a berou vše zodpovědně,což styl Fialek rozhodně není. Asi nejvíc to vyjde najevo na společném koncertu v Košicích kdy Tom s Kečupem přichází v sedm ráno z baru a Sváťa se zbytkem akorát po prospané noci usedají k snídani. Nebo případně v Brně, kdy se statečný Karlos zůčastní pokoncertního tahu městem a tím je ráno vyléčen z toho to ještě někdy zkusit. Kromě toho přichází Kečup s nápadem vydat na podzim dva singly z videoklipem. Prvním je Feeling což je cover jeho milovaných Sex Pistols a druhým je díky nápadu Marcela Greena píseň Undert Pressure. To mělo být nejdříve jen koncertní intro, ale po té co do písničky pasoval Kečupův rozpracovaný text na motivy vyprávění o Tomově kámošovi z Horních Počernic vznikne druhý singl Pod tlakem. Obě písničky pak Kečup textově dotáhne s dlouholetým kamarádem Radkem Šedivým zpěvákem Nežfaleš. Což je vlastně vzpomínka na dávnou spolupráci na písnich pro dema Fialek před rokem 2005. Oba kamarádi při tom vypijí spoustu vína a je to po delší době ten správný impuls který odstartuje přípravy nové řadové desky následující rok. Singly pak doplní pátý člen kapely Robert Harvánek super videama z niž první na Feeling je souboj Kečupa (punku) s Kubou Seňorem (umělec) a perličkou je, že Radek který Kečupa veze na Vespě na ní jel ten den poprvé v životě, spadl a v poslední scéně před prodejnou má rozraženou hlavu.

Konec roku pak obstarají tradiční Kids and Heroes Vánoce, tentokrát s hostem v Praze – italskými Twinkles, jejiž první album bylo pro kapelu ve své době velkou inspirací. Shrnuli tam totiž přesně ty Vibrators, Boys a Cock Sparrer jako Fialky později třeba v písni Kapitán77. Kromě toho se sluší ještě připomenout,že v Olomouci to bylo už podruhé a znovu nejlepší mejdlo od sobotního rána v Blues rock baru, kdy bloody merry tekla proudem a odolnější si dávali i Radkovu(Nežfaleš) a Bartovu(Staré Pušky) pochutinu Starýho Neše(nebo jak se to jmenuje).

Podzimní volby zase těží z populismu a všechno je asi tak stejně absurdní, jako květnová milost pro Jirku Kájínka, který ji využije k putovním besedám o vykrádání bytů. Kromě dalších úmrtí světově známých muzikantů tento rok zemře Chuck Berry, který i když přežil celé generace těžící z jeho odkazu, tím navždy uzavře kapitolu jménem Rock and roll. Punk, tedy v ČR, ale naopak prožívá silné časy, i když osazenstvu na koncertech je čím dál častěji třicet plus.

Celý rok se tentokrát odvíjí ve znamení příprav a vydání čtvrté řadové desky. Ta dostane později mnohoznačný název podle jedné z písní Je ti to málo. Přípravy na ní probíhají hned z kraje roku, kdy se na lednových zkouškách vyberou, z asi dvaceti, Kečupových nápadů ty nejlepší. Následně se začne Kečup jednou týdně scházet s Radkem Šedivým, kterému představí hudbu a náměty na texty(většinou mají refrén a části slok). A za pomoci červenýho vína se vše během února a března dotáhne do finálních 10 písní připravených na nahrávání. Některé z nich pak během té doby projdou celkem zásadním zvratem, kdy například píseň o skinheadech dostane text o legendárních běžkařích. Práce ve studiu pak tentokrát probíhají po dobu třech měsíců, tak aby se po každé fázi nahrávání nechal čtrnáct dní odstup a také čas na případné změny. Vše pod vedením Honzy Balcara, který je s kapelou už od nahrávání desky Průser. Ten zase celou věc posouvá o level dál, až k finálnímu masteru pro vinyl a CD. Album Je ti to málo pak vychází prvního prosince u PHR rec. domácí stáje Fialek od první desky. Desku jako takovou lisují Pirate press v loděnicích a kapela společně s Robertem Harvánkem jí opatří nevídaným obalem s měnícím se obličejem Sida Viciouse, vloženými plakáty a CD. Vše pak vychází na průhledném zeleném vinylu v nákladu pět set padesát kusů a samostatné CD v nákladu tisíc. Kromě toho pak k desce vychází čtyři Robertovi propracované klipy, takže s přidanými singly z loňska Feeling a Pod tlakem doprovází nahrávku nakonec 6 videí.

Kromě nahrávání se ale i neúnavně koncertuje a opět jako předešlé roky se počet odehraných vystoupení blíží k šedesátce. Rok odstartuje například koncert v Trnavě na Slovenku s šíleným celonočním mejdanem, kdy dojde k vykradení kuchyně a doživotnímu zákazu vstupu do nejmenovaného hotelu. Nebo únorovým vystoupením s The Vibrators v Plzni. Na to pak navazuje deset koncertů TurnE!Ečka, tedy jeho třetího pokračovaní. Co se týče mejdanů vrcholí především v Ostravě, Plzni, Písku a Českých Budějovicích, kde se tradičně zůstává do rána což je jiný výraz pro to, že se zde spí. To se týkalo i Ostravy, kde kapely pořadatel ubytoval do čtyř hvězdičkového hotelu a návštěvníci si, především díky Ečkům, mysleli že tu slaví snídaní právě propuštění recidivisti z vazby. Tak to taky vypadalo třeba i v Brně kdy po příchodu Vojtíška a Speejbla v tílkách, ztichla ve tři ráno i ochranka na diskotéce, kam se
s nimi přesunul z klubu Tom s Kečupem. S tím, že na vybraných akcích se připojí ještě kamarádi z Nežfaleš a to se pak okoření mejdany ještě víc.

Léto je pak ve znamení hlavně již avizovaného nahrávání desky a záměrně se vynechávají velké punk akce tak, aby se na nich mohlo hrát rok následující už s novým playlistem. Přesto třeba festival Land Flucht Rock v Německu, kdy Fialky vypijou basy piv i ostatním kapelám a cestu zpět zakončí nekonečným stavěním na čůrací pauzy, nebo vystoupení na Kunčickém Kravále a Slánském Valníku stojí za to.

Podzim pak krom opět skvělých Kids and Heroes Vánoc, které jsou letos ve znamení křtu nové desky, odehrají Fialky po letech společnou šňůru s ústeckou Houbou, to vygraduje ve Vrchlabí na Punkovém večírku, což je naše první návštěva tam a na oslavě Floutkovo(Punk Floid) narozenim v Zábřehu. Na obou akcích je bezmála tisíc návštěvníků a je to masakr. Úplnou koncertní pikoškou je pak podzimní hraní v Německu pro krajany ve městě Cvikov kde hrajeme přímo v kostele v zákristii a mejdan je to vskutku nekřesťanský. Kečup zde zase exceluje, nejoplzlejšími historkami, které jde v jeho lámané angličtině vyprávět a tím vyklidí celou afterparty.

Knedlo,zelo republika si podruhé zvolila vepřovou hlavu. Takže se nekonalo žádné překvapení, zaprvé protože, jak sám tvrdil, (proti uprchlickou) kampaň nevedl a za druhé chybí, nebo nedozráli, žádné osobnosti které by stáli za to. A stejná(v jiném kontextu) situace nastala třeba i v Rusku, kde mohl znovu zvolený prezident v klidu uspořádat očekávaný mistrovství ve fotbale. Naštěstí nic z toho nezabránilo tomu, aby se The Fialky ve zdraví dožili osmnácti let své existence.

Vzhledem k loňskému vydání řadové desky se tento rok ponese ve znamení koncertů. Hned z kraje je to po dvou letech, strahovská legenda, klub 007. Kde kapela oslavila své výročí 18 let fungování bez přestávky. Symbolicky to byl koncert ve společnosti oblíbených The Vibrators, kteří to táhnou o 24 let déle! Na několik jarních koncertů kapely navazuje už počtvrté společné tour s E!E nazvané TurnE!Ečko a opět se jedná o nezapomenutelnou jízdu napříč ČR. Kromě toho vystoupíme i jako host SPS na jejich výročním koncertě k 30 letům. Ten proběhl ve vyprodaném Rock Café a byla to pro Fialky čest ze které měli radost. Přeci jen jakékoliv koncerty s kapelami SPS, E!E, N.V.Ú. apod. jsou jednoznačně splněným snem malého Oty a Kečupa, kteří stáli v roce 1998 pod pódiem při každém jejich pražském koncertu. U SPS tedy až 2002 při jejich návratu, kde na Kečupovu hlavu dopadla židle a jel z Modrý Vopice do nemocnice (deset stehů/sanitka). Na začátku května Fialky odehrají u příležitosti třicátých pátých narozenin svých tří členů Toma, Oty a Kečupa koncert po vzoru Pistolí na lodi plující po Vltavě. Jedná se o jeden z nej zážitků, kdy narvaná loď zpívá nábřežím a ostatním plavidlům všechny klasické písně kapely. Před letní festivalovou sezónou pak ještě proběhnou křty loňské řadovky na Slovensku – koncerty v Bratislavě, Košicích a Trnavě z toho posledního už jsou všichni tak unavení a nemocní, že vynechají večerní mejdan.

Festivalová sezóna je oproti předešlému roku opět pořádně nabitá a Fialky se zúčastní nejen všech punk vrcholů léta jako Brněnec, Mighty Sounds, Pod parou, Punkáči děťom a dalších, ale i desítky větších rock festivalů. I když zrovna Pod parou vzhledem k netaktickému příjezdu do areálu o den dříve dopadlo jak dopadlo díky Kečupově stavu. Ale zas bylo dosaženo názvu festivalu, což by mělo být kapele přičítáno ke cti. A pořád je zde na prvním místě mejdan a kamarádství než snaha, o v uvozovkách profesionalitu za každou cenu. Naštěstí nedělní čas na Mighty dopadl právě naopak a několik tisíc diváků pod pódiem si užilo kapelu v dobré formě i přes to, že na akci byli už od pátku.

Tento rok se také podařilo, že Fialky zahráli s jedním ze svých největších vzorů a to hned dvakrát! Poprvé to bylo v Brně během léta kdy předskakovali Adicts v klubu Fléda a podruhé si to zopakovali na podzim v Meetfactory a některými byl tento koncert dokonce vnímán jako nejlepší vystoupení kapely vůbec a dokonce i parta kolem Monkieho kapelu náležitě pochválila, i když ze začátku se divili podmínce Fialek, že chtějí hrát 60 minut. Nakonec uznali, že to stálo za to. Nutno dodat, že to byla jediná podmínka kterou skupina měla a na koncert se strašně těšila a dokonce před ním panovala i velká tréma. Před tímto vystoupení se pak stala ještě jedna věc a to vypuštění nového klipu na klasiku klasik Punk Sex Pivo které oznamuje vydání reedice alba Průser na vinylu. Natáčení proběhlo v kině BIO OKO a opět vše parádně dotáhl Robert Harvánek. v klipu pak hrají malej Ráďa a Jenda Peterka, kdy prvně jmenovaný opravdu na brigádě v OKU dělá. Deska pak vyšla na krásném oranžovém vinylu s novým obalem na začátku prosince tradičně u PHR. A nakonec jí doprovodil ještě druhý klip k písni UNITED, který zaznamenal právě pražský koncert s The Adicts. Část nákladu byla rozprodána formou před-objednávek ještě před vydáním, takže se Průser stal nejrychleji prodávaným titulem PHR pro rok 2018. Na podzim Fialky vystupovali stejně jako předešlý rok po boku ústecké Houby v rámci Šňůry 2. Několikrát se dokonce spalo takže o utržení z řetězu nebyla nouze. Tradiční Vánoční koncerty v Praze měli letos parádního hosta a to britskou Oi! legendou The Last Resort. Vše klaplo skvěle a věříme že si kamarádi koncert užili, za to my jsme si užili hlavně druhou část vánočních akcí. Afterparty u Dušánka v Baru v Olomouci  se utrhla tak ze řetězu, že někteří si ještě v Brně mysleli že na ní jsou.

Rok začneme oslavou 19. let po boku U.K. Subs v Rock Café a pak odstartuje TurnE!Ečko, které jsme pro tento rok spojili se křtem nové desky Totáčů, takže se vydáme ve trojici (my, E!E a Totáči) na zatím největší turné… Ale o tom až potom! Těšíme se!

Děkujeme Dannymu který přepsal Kečupovo vyprávění do čitelné podoby (roky 2000- 2015). Roky 2016 – 2018 doplnil stejnou formou Kečup