Před patnácti lety se ve špinavé provizorní sklepní zkušebně scházejí tři kamarádi. Sami jistě nemají nejmenší tušení, že z jejich nejistých hudebních pokusů se jednoho dne zrodí jedna z nejznámějších tuzemských punk rockových kapel současnosti. Dávají si jméno The Fialky, načež tento název sám kapitán Kečup v létě komentoval slovy: „Ty vole, 15 let se jmenovat The Fialky to chce koule, nemyslíš?“
Jaký to je pocit mít za sebou patnáct let fungování kapely?
Moje máma nedávno opět říkala „Nechtěl by ses už věnovat něčemu pořádnému?“ Samozřejmě to byla narážka na kapelu a mně došlo, že už mi to říká patnáct let! Taky často slýchávám poznámky, kdy už z
toho punku vyrostu. Co se kapely týče, tak mimo jiné, mi dala parádní záminku, jak být s kamarády Otou, Tomem a Marcelem Greenem! Být v kapele je skvělé a je jedno, kolik je to let. I když za mě můžu říct, že mi to každým rokem přijde ještě skvělejší!
Pamatuješ si vůbec na váš úplně první koncert?
Bylo to kousek od místa, kde jsme bydleli a dopadlo to katastrofou, náš koncert nikdo střízlivý nevydržel do konce. Dnes se ale víc vzpomíná na druhé hraní o dva měsíce později na stejném místě, kdy jsme poučení nealkoholickým pojetím klubu napsali na letáčky, aby si lidé donesli vlastní pití. A tím jsme tam vysloužili doživotní zákaz vstupu.
Jak bys definoval The Fialky před patnácti lety a jak vnímáš kapelu teď v současnosti?
Je to hlavně o věku. Předtím nám bylo sedmnáct let a dnes přes třicet. Jsme ten
případ kapely, která s tebou roste celý život. Kromě Marcela Greena, který hrál v
MHD a připojil se k nám před sedmi lety, jsme já, Ota a Tom hráli jen ve Fialkách. Pořád máme to stejné nadšení a od vydání první desky si držíme našich padesát až šedesát koncertů ročně. Jediný rozdíl je v tom, že dřív jsme se v neděli vyspali do oběda a bylo nám OK, dnes se po koncertech v pátek a v sobotu člověk dá do kupy často až v úterý.
Co si myslíš, že pro vás bylo tím zlomovým bodem, že jste se dostali do širšího hudebního povědomí?
U nás je to celkem jasný, bylo to EP United. To byl naprostý zlom, kdy kapela produkující hrozný demo nahrávky dostala šanci nahrát pár věcí v dobrém studiu. Vše pak přineslo následnou spolupráci s legendárním punkovým labelem Papagájův hlasatel a první oficiální album. To všechno spolu s překvapivě veleúspěšným singlem Punk, sex, pivo z nás udělalo kapelu hrající po celé ČR a Slovensku v zaplněných klubech. Pak samozřejmě přišel další zlom a z počátku nepochopená druhá deska ty kluby na čas zase vyprázdnila, ale nikdo nás z nich už nevyhnal.
V současnosti jste již pravidelnými hosty na velkých festivalech jako je Mighty Sounds, Fest Pod Parou, mimo festivalovou sezónu téměř každý týden plníte kluby po celé České Republice. Co je váš další cíl, kam dál byste se chtěli posunout?
Naším cílem bylo vždy být punkovou kapelou a užít si každý koncert. Kapelu bereme jako součást života, všechno děláme na maximum, ale rozhodně se nikam necpeme. Je pro nás skvělé mít kamarády mezi pořadateli a punkovými promotéry. A tak je to i s kapelami, hrajeme nejčastěji s kamarády, se kterými se rádi vidíme. Ostatní pozvánky přijdou náhodně a buď nám vyjde čas nebo ne. Plán je nemít plán, náhoda nás vždycky do nějakého baru nebo festival sama posune.
Nedostavil se někdy pocit, že už jste z celé té hudební mašinérie unavení a že byste potřebovali pauzu?
Absolutně ne, v tom jsme za jedno. Z vlastního rozhodnutí kapela rozhodně
nikdy neskončí, možná opadne zájem, možná se stane něco nepředvídaného, ale dokud to pojede jako do teď, tak nás nic nezastaví. Trochu mě mrzí, že pár nejbližších kapel kolem nás to v poslední době balí, ale pak to stejně nevydrží a vrací se. Nejde přestat!
Už jste rozjeli narozeninové turné, které bude kulminovat v Praze křtem Best Of alba. Předpokládám, že to bude večer plný zábavy a překvapení. Na co se můžou fanoušci těšit, když přijdou na váš koncert?
Ano, jedeme společné koncerty s kapelou E!E. Už loni jsme si říkali, že uděláme
dohromady nějaké akce, ale došlo na to až letos. A také proběhne 20.3. v Rock Café ten tebou avizovaný křest. Jako speciální host s námi vystoupí opavští Proti směru, to je kapela basáka Bárta ze Starých Pušek, která se na několik vystoupení probudí z hibernace.
Máš představu, jak budou The Fialky vypadat za dalších patnáct let?
Pleš ani velký pupky nás nezastaví! Tak to bude vypadat.
Rozhovor pro tištěný Rock and Pop z 2.4.2015.