ROZHOVOR pro Itthagyott mondatok punk fanzine Budapest

05.01.2026
ROZHOVOR pro Itthagyott mondatok punk fanzine Budapest

Nový rozhovor(podzim 2025) s Kečupem pro Maďarský punk fanzin Itthagyott mondatok.

Moje první otázka je, jestli jsem počítal správně – narodil ses v roce 1983. Bylo ti 10 let, když 1. ledna 1993 oficiálně přestalo existovat Československo. Jak moc tě zklamalo to rozdělení? Co jsi slyšel od rodičů? Povídej mi o tomhle období…
Můj děda byl Slovák, zbytek rodiny je z Čech, tedy z Prahy. Děda byl voják, po válce byl ve vězení a následně pracoval v pěstírně zeleniny. Rád jezdil na chatu, kde sázel stromy a pěstoval ovoce a zeleninu. Mluvil slovensky, ale nepamatuju si, že bychom někdy jeli na Slovensko, ani my, ani on. Zemřel ještě před rozdělením. Bylo mi tehdy málo let a myslím, že jsem to moc neprožíval. Dnes se považuju za Evropana a hranice mezi námi nevnímám. Jsme pořád dvě nejbližší země – hlavně díky tomu, že si rozumíme, a punková scéna byla vždy úzce propojená.

Jak a kdy ses poprvé setkal s punkovou hudbou? Jak a v čem se lišila od toho, co jsi do té doby poslouchal? Co tě na ní přitahovalo? Která kapela to byla?
Poprvé jsem slyšel punk někdy kolem patnácti let. Původně jsem poslouchal spíš rock a předtím dětské věci – kazety jsem měl nahrané od táty kamaráda. Pak jsem začal poslouchat český punk a jednou jsem si s rodiči koupil první album The Clash – bylo to moje první originální CD. Následně jsem objevil celý punk. Přitahoval mě ten rytmus a sdělení, i když anglické texty jsem často pochopil až po letech a dlouho jsem si je překládal a vykládal po svém. Anglicky dodnes moc neumím.

Jak tvoji rodiče nebo ta generace prožívali sebeupálení Jana Palacha v roce 1969?
Upřímně nevím, jak to moji rodiče prožívali. Táta musel nejdřív pracovat v kotelně, aby mohl jít na vysokou školu. Ale rodiče nebyli žádní revolucionáři.

Jak jsi prožíval dobu osmdesátých let a revoluci v roce 1989?
Vzpomínám si, že na základní škole visel na zdi obraz Gustava Husáka, posledního komunistického prezidenta Československa. Po listopadu ho nahradil portrét Václava Havla, který mi byl mnohem sympatičtější. Pamatuju si pocit euforie a dobré nálady. Taky si vzpomínám, že jsme po revoluci začali jezdit na dovolené do Itálie nebo jinam po Evropě. Rodiče na to celý rok šetřili, abychom si to mohli dovolit, a já se na tyhle výpravy hodně těšil. Teď se tam rád vracím se svou rodinou.

Někteří lidé se dneska diví, jak mohla být revoluce sametová a proč nebyli komunisté potrestáni. Já si myslím, že je to tím, že většina národa byla donucena spolupracovat – protože se bála – nebo byla nějak se stranou spojena. Demokracie má výhodu i nevýhodu v tom, že se snaží být „hodná“ a neřeší věci fatálně, jako diktatury. Podle mě to chyba nebyla. Kdyby se tehdy začalo popravami nebo vězněním všech spojenců minulého režimu, mohlo by to vést k chybám, za které bychom se dnes styděli.

Jak začala československá punková scéna?
To je spíš otázka na někoho staršího, a popravdě ten úplný pravěk mě, i když jsem si o něm rád četl, dost minul… Pro mě byly zásadní kapely ty, které vznikly těsně před nebo po revoluci – SPS, E!E a podobně. Jedinou starší kapelou, kterou jsem opravdu kdy poslouchal, byl a je Visací Zámek.

Takže kdo byli tví velcí předchůdci, kteří tě přivedli k hudbě? Co byla hlavní motivace pro kapelu?
Ano, česká punková scéna je opravdu silná. Je tu spousta kapel, klubů i punkových festivalů. V začátcích mě nejvíc bavily kapely N.V.Ú., Jaksi Taksi, Plexis, SPS, Čertůf punk, E!E nebo slovenská Zóna A. Hlavně poslední dvě jmenované měly velký vliv na hudební styl naší kapely. Mám rád původní punk z roku 77, baví mě jeho rockové kořeny, melodika a pestrost. I když mám rád i Exploited, nikdy jsem ten tzv. punk 82 křížený s metalem nebral jako inspiraci pro naši kapelu. Hlavní motivací byla samozřejmě zábava. Původně jsme vycházeli z hodně pivního prostředí, ale po pár demosnímcích a letech hraní jsme našli balanc a texty začaly být víc o životě, punkové scéně, tradičních skinheads – a hlavně vždycky s nadhledem a zdravým rozumem komentovat náš punkový svět. Naše kapela je taky striktně nepolitická – politika jde mimo nás.

Popiš českou punkovou a undergroundovou scénu 90. let. V čem se lišila od té po roce 2000? Jak ses do ní dostal?
Jak už jsem říkal scénu 90. let znám taky spíš z vyprávění a knížek – muselo to být hodně divoké období, ale zároveň tam byl silný hardcore, grunge i hiphop. Punk na konci devadesátek spíš upadal. Já měl štěstí, že kolem roku 2000 dostal punk v ČR nový impuls – starší kapely se vrátily k hraní, bylo spoustu koncertů, fungovaly squatty, začaly jezdit zahraniční kapely na festivaly – a já byl u toho, hltal jsem to a chtěl být součástí scény. Přelom 90. a 2000. let byl krásný underground, na který dodnes rád vzpomínám.

Jak vznikly The Fialky?
Před Fialkama jsem na nic nehrál – je to moje jediná kapela. Vznikli jsme v únoru 2000 jako úplní amatéři. Hráli jsme v hospodách a squatech – tehdy jich bylo v Praze hned několik a byly skvělou příležitostí pro začínající kapelu. Jsme kamarádi od základní školy – seděli jsme spolu v lavici. Vzpomínám třeba na koncert na Ladronce: měli jsme slabý aparát, takže přes naftový agregát nebylo skoro nic slyšet. Nebo koncert v dětském komunitním centru, kde neprodávali alkohol, což nás rozčílilo – tak jsme kamarády motivovali, aby si donesli vlastní. Po koncertu jsme tam dostali doživotní zákaz. Často jsme taky hráli přímo na zemi v hospodě – jen se odsunuly stoly a světelnou show dělaly blikající automaty za bicími. Bylo to opravdu pionýrské období. Díky tomu si dnes víc vážím hraní v pěkných klubech na pódiu. Hodně přátelství, která máme dodnes, vznikla právě tehdy – scéna v Čechách je hodně rodinná a na festivalech i koncertech se pořád potkáváme se stejnými lidmi.

Pokud dovolíš, povím ti, co si o kapele myslím. Někdy na začátku prvního desetiletí jsem tě viděl buď na Antifestu, nebo na festivalu Subculture, který na něj navázal, nebo se z něj vyvinul… Pomoz mi to prosím správně upřesnit. Hrál jsi podle svých vzpomínek na těchto festivalech? 😀
Hráli jsme na Subculture festu, ty se konaly později. Na Antifestech jsem byl jako divák už od roku 1999, ale bohužel jsme tam nakonec nikdy nehráli. Festival totiž skončil dřív, než jsme vydali první oficiální desku v roce 2007.

Pokud jsem to dobře počítal, vydali jste 7 studiových alb.
Je to šest řadových alb, asi čtyři sedmipalce, jedna deska s přetočenými starými demy a jedno Best of. Teď jsem sám sebe překvapil, že si to takhle dobře pamatuju. 😊

Prvním bylo Průser v roce 2007, na kterém se píseň „United“ stala velkým favoritem fanoušků. Nápady ti nedošly ani potom, protože v roce 2008 jsi vydal album Šance.
Ano, Průser je naše první deska. Jsou na ní první zásadní písně – jak říkáš „United“, pak hlavně „Punk sex pivo“, nebo třeba „Good bye Ramones“. Pojmenoval jsem ji tehdy Průser (propadák), ale tajně jsme doufali, že to žádný propadák nebude. Druhá deska, i když je z dnešního pohledu nahraná trochu pomalu (poznámka: kapela pak všechny zásadní písně nahrála znovu v roce 2015 v rámci Best of v rychlých koncertních verzích), obsahuje základ našeho koncertního playlistu. Na žádném koncertě nesmí chybět skladby „Přátelé“, „Je víkend“, „Černý ovce“ nebo „Pogo“.

Ale poté, jak jsem pochopil, jsi měl zdravotní problémy. Prosím, pověz mi o nich! Jak velký problém to byl?
Ty problémy jsem měl už před albem Šance. Je to tak, že celé album Průser zpívám já, ale na Šanci už u většiny skladeb převzal hlavní zpěv bubeník Tom a tak je to dodnes. Druhý hlas k němu přidává Marcel Green. Tahle změna způsobila i to, že texty už nejsou psané v ich-formě, ale ve „vy-formě“. Tj. nezpívá se „já“, ale „my“ nebo „o někom“. Texty jsem vždy psal já, ale už ne o sobě a pro sebe.

První album už vyšlo na PhR. Jak jste se seznámili? Je to hodně punkový label?
Určitě ano, je to punkový label – ale taky hodně pracovitý a činorodý. To mi vyhovuje, protože i já mám pořád nějaké nápady a plány, které rád probírám s Pavlem „Papagájem“, šéfem a majitelem labelu. A jak jsme se seznámili? Seznámil nás Dontík z pražského Punkstore a byla to láska na první pohled.

V roce 2011 jste vydali album Kapitán 77, které také zvýšilo vaši popularitu. Ale myslím, že album Je ti to málo z roku 2017 vám otevřelo dveře na velká festivalová pódia.
Je to tak, jak píšeš, i když LP Kapitán 77 z našeho pohledu zas tak úspěšné nebylo. Ty první dveře nám otevřel už rok předtím sedmipalec S.C.É.N.A.. Ale všechno mělo svůj čas. Ano, Je ti to málo je zlomové album, které nastavilo nový přístup k nahrávání i přípravě desek, a na to pak navázaly i další dvě – Punk rock rádio a letošní Vykřičníky!!!!.

Jak jste prožívali léta 21. století? (Viděl jsem, že v letech 2015–17 jste hráli na větších pódiích, v lepších časech a publikum vám bylo zatraceně vděčné. Pořádáte obrovské večírky.)
Naše kapela měla vždycky ráda večírky a v letech 2015–2017 tomu nebylo jinak. Často se z koncertů odjíždělo až k ránu a bylo to hodně o alkoholu. I když náš basák Otík už v té době přestal pít, my ostatní tři jsme to zvládli i za něj. U mě osobně je to teď tak, že už skoro čtyři roky nepiju vůbec tvrdý alkohol a poslední půlrok jsem ze zdravotních důvodů dočasně omezil i víno – dám si jen pár plzeňských piv. Ale dobrou náladu, chuť hrát a jezdit na akce mi to určitě neubralo.

Mám otázku, kterou bych se normálně zeptal až na konci rozhovoru, ale opravdu mě zajímá, jestli znáš nějaké maďarské kapely. Jsou nějaké, které máš rád, nebo máš spojení s maďarskou punkovou scénou? (Musím přiznat, že česká scéna je mnohem silnější než maďarská – na vašich festivalech vidíme i skvělé kapely pamatující 80. léta.)
Upřímně znám jen jednu, a to je Aurora. Viděl jsem je v letech 2000–2010 několikrát a mám i pár oblíbených písniček. Jejich největší hit(pozn. Kifacsart citrom) u nás hraje i domácí kapela Volant, takže mi je to vždy připomene. Rádi bychom si v Maďarsku zahráli třeba jeden nebo dva koncerty, ideálně na nějakém punkovém festivalu, ale upřímně nemáme velké ambice hrát u vás pravidelně. My hrajeme 90 % akcí v ČR, pak na Slovensku a v Polsku, kde vystupujeme pravidelně. A v poslední době občas jezdíme i do Německa.

Němci pijí hodně piva. Češi pijí devětkrát víc piva než Němci 😁 Jak to vůbec zvládáte? 😁 Musíš používat lupu, abys našel fotku, kde nemáš v ruce pivo… 😁 Pivo je součástí české kultury. Pijete ho jako vodu. 😁 Vidím to správně? Co si o tom myslíš? Je překvapivé vidět slušnou rodinu, jak si v pracovní den v poledne sedne na oběd a před mámou, tátou i babičkou se perlí studené pivo… 😁
Zajímavé, myslel jsem, že se pivo takhle pije všude 😊 My Češi jsme na pití piva hrdí a dá se opravdu považovat za národní nápoj. I když někdy může být pivo spojováno s určitým buranstvím a typickou povahou místních lidí – na věci si sice stěžovat, ale nic s tím nedělat – pořád má svoje kouzlo. Každopádně já jsem velký milovník piva a naše koncerty jsou s pitím piva dost neoddělitelně spojené.

Dřív jsem pil i tvrdý alkohol a víno. Jak jsem říkal.. Tvrdý jsem musel ze zdravotních důvodů ukončit asi před čtyřmi lety a víno bohužel taky, protože mě z něj bolí žaludek. Ale pivo – to mi naštěstí pořád dělá dobře.

Mimochodem, nedávno jsme s manželkou přemýšleli, proč nás naši rodiče, když jsme byli malí, nebrali s sebou na pivo. Ne že by ho s námi syn (má 6 let) pil, to samozřejmě ne, ale chodí s námi, když si dáme dvě tři piva, hrajeme s ním v hospodě karty a on to má rád. A pak nám došlo, že dřív se všude kouřilo a až když se kouření v restauracích zakázalo, dá se dnes jako rodina zajít „na pivo“ i s malým dítětem. Haleluja! 🍻

Prosím, řekni mi o jedné nebo dvou vtipných, šokujících nebo těžkých situacích, které se ti staly během těchto 25 let.
Pro mě moc veselá nebyla situace s úrazem hlasivek. Na druhou stranu, kluci v kapele zpívají líp, takže to nakonec bez mého hlasu zní vlastně líp – a už je to tak dávno, že to ani nemá cenu připomínat. (Stalo se to v roce 2007 po sedmi letech fungování kapely; od roku 2008 do dnes zpívá bubeník Tom a kytarista Marcel Green.)

Pak si párkrát Marcel něco zlomil a samozřejmě bylo i asi tisíc alkoholových průšvihů – ale kdo je nemá, že jo. Naštěstí se nám v posledních letech daří neodpadnout kvůli opilosti a nedohrát koncert. Čím jsme starší, tím víc je pro nás samotné hraní hlavní náplní večera. Dřív jsme jeli hlavně na mejdan.

Jaké jsou tvoje plány do blízké i vzdálené budoucnosti?
Na rok 2026 máme krásné plány – už máme hotové jak jarní, tak podzimní turné a potvrzené i letní festivaly. Fakt se na to těšíme, měl by to být parádní rok! Kromě toho chceme oslavit 20 let od vydání naší přelomové nahrávky EP United z roku 2006, takže na podzim příštího roku chystáme malé překvapení pro naše skalní fanoušky.

Odkud vlastně pochází název kapely?
Je to podle kytky – fialky. Ale může to znamenat i „monokl“.

Co jím chcete vyjádřit?
Bylo mi 17, když jsme ten název vymysleli. Myslím, že to tehdy byla spíš legrace bez hlubšího významu. Každopádně po 25 letech už u nás v Česku ten název nikdo neřeší – mezi punkery je tak zažitý, že jeho jediným významem jsme my čtyři a naše písničky.

Máte spoustu koncertů, jste skoro pořád na cestách. Jak zvládáš cestování? Co afterparty po koncertech – a jak vypadají dny potom?
Někdy je to náročné, ale Česko je malé, takže většinu koncertů zvládneme tak, že jsme nad ránem doma a dopoledne se vyspíme. Večírky máme pořád rádi a některé kapely k nim dodnes přistupují stejně jako já za mlada. Jen si dnes musíme lépe rozložit síly – já mám teď raději fajn sobotní den, než ho celý obětovat páteční noci.

Pamatuješ si, kdy a jak jste poprvé hráli s nějakou zahraniční kapelou, která pro vás byla důležitá nebo vlivná?
Jo, to bylo hodně důležité – s The Vibrators v roce 2002. Dodnes na to rád vzpomínám.

Jaké „skalpy“ jste od té doby nasbírali?
Nejraději hrajeme na vlastních koncertech po boku místních, starších nebo stejně starých kapel.
A kromě sbírání „skalpů“ se dnes snažíme i pomáhat novým začínajícím kapelám.
Ale pár jmen tam samozřejmě je – bylo nám ctí hrát třeba s UK Subs, The Vibrators, 999, The Last Resort, Evil Conduct, Twinkles, Klasse Kriminále, The Interrupters…
A to ani nepočítám festivaly.

A v jakých zemích jste s kapelou už hráli?
Slovensko, Polsko, Německo, Skotsko a Rakousko.

Je něco, co bys chtěl sdělit čtenářům maďarského fanzinu?
Maďarsko je pro nás zatím neprobádaná země. Rádi bychom si udělali představu o vaší punkové scéně – tak se třeba někdy potkáme na nějaké akci a ochutnáme vaše pivo společně 😊