Rozvor pro prosincové vydání časopisu Rock and Pop.
The Fialky: Zpověď punkové generace roku 2000
Pražská punk rocková kapela The Fialky se pohybuje na domácí scéně již pěknou řádku let. Během letních měsíců ji můžeme vidět na spoustě hudebních festivalů a v zimě i na jaře zase útočí na domácí klubovou scénu. Navzdory tomu, že se kapela před nějakou dobou rozhodla vydávat pouze EP nebo singly, jí teď na sklonku roku vychází dlouhohrající deska nazvaná Je ti to málo. O jejich aktuální tvorbě i originálním obalu jsme si povídali s hnacím motorem Fialek, Janem „Kečupem“ Dvornákem.
Text: Petra Poláková
Už je to nějaký pátek, co jste vydali novou dlouhohrající desku. Jak vaše nové album vznikalo?
My jsme po posledním albu Kapitán77 v roce 2011 došli k názoru, že dlouhohrající deska jako taková je už přežitek a že budeme vydávat už jen pěti až šesti písňové EP nebo prostě jen singly. Což se taky stalo a vydali jsme hned dvě EP. Jedno v roce 2013 a druhé jako bonus k výběrovce v roce 2015. Ale možná to taky bylo tím, že mě v těch letech bavily jen koncerty a mejdany více než skládání a kromě toho jsem si připadal vyhořele jako autor všech písniček kapely. Potom jsme v roce 2016 nahráli dva nové bonusové singly, nad jejichž texty jsem si sedl s kámošem Radkem z kapely Nežfaleš, a najednou mě zase strašně začalo bavit psát nový věci a nešlo to jinak než dát dohromady celou desku. Z asi pětadvaceti nápadů, kde byla kostra hudby, refrén a téma, jsme vybrali deset kousků a ty jsem pak opět za pár večerů dopsal a doladil s Radkem. Jsme kámoši už spoustu let a spolupráce byla především velká sranda a důvod spolu trávit čas a pít víno. Pak už stačilo jen písničky nazkoušet a vyrazit do studia.
Jak ty sám vnímáš nové album? Myslíš si, že se od předchozích nějak zásadně liší?
Já mám z alba radost. Ale ještě abych doplnil, velmi důležitým článkem je náš bubeník a zpěvák v jednom, Tom. Ten mě vždy během skládání, nahrávání a konečného mixu drží na uzdě a hlídá, aby to pořád znělo jako Fialky. Někdy totiž přestanu mít soudnost a stane se, že mám hodně namále, abych různýma aranžema a bláznivými nesmysli vše nezkazil. To se samozřejmě stává hlavně, když si ve studiu otevřeme nějakou láhev. Takže na tvojí druhou otázku odpovím, že jsme chtěli, aby se to pořád drželo našich oblíbených kapel od Vibrators přes Cock Sparrer až po Rancid. A za to, že tomu tak je, vděčí nahrávka právě Tomovi.
Jsou na něm pouze nově složené songy, nebo jste vylovili a oprášili i něco staršího ze šuplíku?
Všechno jsou to naprosté novinky složené pro album. Deset nových věcí, plus dva loňské bonusy, singly Feeling a Pod tlakem.
Máte již zavedenou formu skládání a natáčení vašich songů nebo jste na tomto albu nějak experimentovali?
Mít konzervativní přístup nezní moc punkově ale zas od někoho kdo se bez odboček drží už 20 let 40 let starého punk rocku to snad jde pochopit. Děláme to pořád stejně, když přijde chuť udělat něco nového, tak já připravím nápady, přinesu je do zkušebny a když to funguje tak pak písničku dodělám a nahrajem jí. Takhle to máme už 18 let.
Deska má velice zvláštní a originální obal. Kdo přišel s tímto nápadem?
Obal vlastně vznikl tak, že jsme chtěli, aby se deska jmenovala podle jedné z písniček na albu. Když jsme přemýšleli, jaký obal by k jaké písni sedl, tak z toho postupně vyšel naprosto geniální nápad mojí Gábiny na Sida a Nancy, jako na reprezentanty toho, jak nemá vypadat partnerský pár. Tedy ideální vizuál písničky Je ti to málo, která se točí kolem tohohle tématu. Kromě toho já miluju příběh Pistolí, včetně Sida a Nancy, a sbírám veškeré věci kolem a tohle je vlastně můj naprosto splněný sen. Myslím si, že už nikdy nebudeme mít lepší obal.
Kromě nápadu se Sidem a Nancy má deska i zajímavě zpracovaný obal. Můžeš ho popsat a říct jak vás to napadlo?Ano, deska má čtyři druhy obalu, kdy se dá díky výseku na přední straně a vloženému bookletu měnit obličej Sida. Navíc obsahuje dva plakáty a vyšla na průhledném zeleném vinylu s vloženým CD, které jsme vybavili tak, že k dvanácti novým songům se přidalo šestnáct z loňského The Best of a celkový čas se upravil tak, aby stopáž byla přesně 77 minut 00 sekund. Takhle vybavenou deskou jsme tak trochu i chtěli poukázat na to, že tu vydáváme vinyly od roku 2010 a že tenhle formát milujem. A také jsme se chtěli netradičním zpracováním částečně odlišit od méně nápaditého současného vinylového revivalu. Ten nás ale na druhou stranu hrozně těší samozřejmě! God save the vinyl!
Dvě vaše skladby mají podtitulek Generace 2000. Můžeš to nějak blíž přiblížit?
Menší náhodou se nám na desce stalo, že některá témata jsou jakoby ve dvojici. Což je příklad písniček Poslední Gang a Kérky od Terky a tím, že je to vlastně taková zpověď naší punkové generace, tak mně přišlo dobrý to tak i pojmenovat. Rok 2000 byl pro tuzemskou punk scénu silný, kromě nás vznikly kapely třeba jako Degradace, Nežfaleš, Punk Floid, Proti směru a později založili stejně staří kámoši Muerti nebo Staré Pušky.
V songu Kreju ti záda zpíváte o běžkaření? Vycházíte z vlastní zkušenosti?
Ta písnička měla nejdřív jiný text. Ten původně souvisel s refrénem a bylo to o našich kámoších, kteří se hlásí k antirasistickým skinheads tradičního vzoru z roku 1969. Ale bylo by to moc velké klišé, a tak přišel nápad na příběh podle skutečný události. Takže tu je skladba, která vzdává hold tak zvaným Synům hor. A je o kamarádství mezi běžkařem Bohumilem Hančem a jeho přítelem Václavem Vrbatou, kteří přišli při běžeckém závodu v roce 1913 o život. Toto téma dokresluje i klip, který jsme k tomu připravili s pátým členem kapely Robertem Harvánkem.
O co všechno se Robert Harvánek v kapele The Fialky už zasloužil?
Robert do kapely patří od roku 2013, kdy nám sestříhal klip na písničku This is England. Od té doby jsme spolu udělali neskutečných 16 klipů, které natáčel stříhal a animoval a já nevim co ještě. Jen k téhle desce je klipů zatím 6! Kromě toho má na svědomí i skoro celou grafiku kolem kapely. Často se s Robertem scházím a vymýšlíme co by se dalo udělat, někdy je neskutečný, že nás sám popohání, aby se zase šlo točit. Patří mu maximální díky, bez něj by kapela nebyla kompletní.
Jedním z hostů na vaší desce je Radek z Nežfaleš, kterého si už zmínil v souvislosti s přípravou nahrávky. Máte i další hosty?
Kromě Radka, který zpívá v písničce Kérky od Terky třetí sloku a vystupuje i ve videoklipu, kde, věřím, že i vtipně odkazujeme na jeho píseň Jehly, že on se netetuje, je na desce ještě jako host Honza Balcar ze Studia Bross, se kterým jsme natočili všechny oficiální nahrávky od roku 2007 a tradičně na desce pomáhá ve sborech. Tentokrát nahrál i klávesy a klavíry.
Víš ty sám, kolik máš vlastně tetování?
To se dá celkem těžko spočítat, teď mám defacto potetovaný celý trup od pasu nahoru. 99 % toho mám právě do kamarádky a tatérky Terezy Pet, která je zmíněná ve stejnojmenné písni a hraje také ve videoklipu spolu s námi a s Radkem.
Jedna z bonusových písní je Pod tlakem, kdy jste převzali, dnes již kultovní song Under pressure od kapely Queen. Proč jste si vybrali právě tuhle píseň?
Měli jsme takový nápad, že připravíme na koncert mezi písničky nějaká intra ze známých skladeb jako srandu. S nápadem na tuhle píseň přišel náš kytarista Marcel Green a když jsme pak měli loni nahrávat bonus na reedici The Best of, tak jsme si řekli, že k tomu přidáme nějaký cover. A Under pressure najednou perfektně sedlo do nápadu na text podle příběhu, který mi vyprávěl náš bubeník Tom o svém spolužákovi z Horních Počernic.